5 věcí, v nichž je Mafia 3 plnokrevným nástupcem prvního a druhého dílu!

Mafia 3 rozděluje hráčskou obec a vlastně i naši redakci. Prostě se neshodneme, zda to je průměrná otevřená městská akce s těžce nevyužitým potenciálem, nebo zda její silné stránky přecejen nepřeváží její chyby.

Každopádně nová Mafia už není dílem českého vývojářského týmu, ačkoli pod křídly nového studia Hangar 13 pracovala i spousta Čechů z původního 2K Czech. Navíc se hra příběhem posunula od klasické mafiánské éry do jiného prostředí i doby; a taky přišla s jiným herním pojetím. Přesto v sobě v mnohém Mafii nezapře. V čem konkrétně?

1) Filmové pojetí s důrazem na příběh a postavy

Díky skvěle napsaným a "zrežírovaným" cutscénám je příběh znovu hlavním motorem Mafie. Špičková mimika postav, zajímavé flashbacky a prostřihy na reálné dobové záběry; a hlavně plnokrevné hlavní postavy, které mají vlastní komplikovanou minulost, emoce i dobře vysvětlené motivace. Budete je milovat i nenávidět.

Ze scénáristického pohledu je nová Mafia dokonce výše než její předchůdci, kteří své postavy vodili trochu jako figurky - prázdné mafiánské archetypy - skrze příběhové střípky nasbírané ze slavných mafiánských filmů. Trojka sice rozehrává klasický příběh o pomstě, ale dokáže ho podat dospělejším způsobem než její předchůdkyně.

2) Žádný klon GTA - vlastní serióznější přístup

Nekoná se příklon k satiricky odlehčenému přistupu jaký servíruje GTA nebo parodické Saints Row, jak mnozí škarodhlídi předpovídali. Mafia je v duchu svých předchůdců realističtější přístupem k vyprávění a částečně i způsobem hraní.

Třeba jízdní model si do velké míry zachoval otisk svých předchůdců, ačkoli v rámci zachování "zábavnosti" toho tentokrát hráčí více odpustí. To se dá říci i o přístupu policie nebo protivníků - tváří se přísně, ale i vinou své své umělé debility vám hraní moc nekomplikují.

Na druhou stranu je tady obsazování a management města, kdy třeba vyjednávání s pobočníky a vylepšovatelný systém různých protislužbiček dává ochutnat novou zajímavou vrstvu života v podsvětí.

Jestli se systémem dobývání území Mafia něčemu podobá, tak spíše sérii Assassins Creed nebo Far Cry, než GTAčku. Není tak příběhově sevřená jako předchozí díly, ale cestu pomsty ukazuje jako Lincolnovu systematickou cestu na vrchol kriminálního potravního řetězce.

3) Chyby, bugy, nedodělky

Co si budeme nalhávat. První Mafia byla zabugovaná až na půdu, kvůli chybám šly mnohé mise dohrát až na vícero pokusů (např. legendární "Letiště"). Stačilo, když v jejich průběhu vznikla nějaká drobná nestandardní situace a bylo vymalováno. Dvojka na tom byla o dost lépe, ale to za cenu značného osekání otevřeného způsobu hraní, kdy město sloužilo víceméně jako kulisa k přesunu mezi příbehovými misemi.

Trojka trend posouvá na nový level a je dalším smutným důkazem, v jakém stavu dnes tlačí někteří vydavatelé hry na trh - odfláknutý PC port, grafické ohavnosti a výpadky, nevyrovnaná umělá inteligence, navíc spousta nedodělků, které kazí jinak zajímavě navržené, i když neoriginální herní principy.

Na druhou stranu je třeba říct, že jsme nenarazili na zásadní bugy, které by zamezovaly hraní nebo nutily opakovat mise. Nedodělky hru každopádně potápějí k průměru a vytvářejí spoustu situací, kdy se buď smějete, nevěřícně kroutíte hlavou nebo se ptáte, jaký je vlastně její rok vydání.

Právě tady je vidět, jak moc je Mafia oproti mnohokrát většímu, dotaženějšímu a hlavně rozpočtově bohatšímu GTA chudou příbuznou.

4) Skvěle vykreslená dobová atmosféra

Mafia vždycky uměla skvěle přenést do určíté doby a místa. Trojka má navíc trumf v podobě opravdu přelomové éry na konci šedesátých let; a taky díky chytře vybranému jižansky exotickému New Orleans (respektive jeho herní adaptaci New Bordeaux) s rasismem a předsudky, které ještě pumpují napětí do příběhu černého hrdiny Lincolna Claye. Atmosféru doby a místa cítíte z chování lidí kolem vás, slyšíte ho z komentářů a aktualit v rádiu nebo z parádně vybrané šedesátkové muziky.

Upřímně nechápeme, proč fňukat nad ztrátou klasického mafiánského zasazení, které už je mnohokrát obehrané a zatížené spoustou klišé. Mafia 3 si vybrala opravdu zajímavou dobu i místo a dokázala ji třeba skrze Vita Scalettu přirozeně propojit s minulostí. Čas běží dál, podstvětí se mění, sága pokračuje.

5) Nedotažené, přesto přitažlivé

Je třeba přiznat, že Mafia 3 nedokáže úplně přesvědčit ani jedním ze svých prvků. Bohužel její silný příběh se v druhé půli hry ředí množstvím ubíjejících misí, v nichž obsazujete nová území a stále dokola porážíte další bossy, jen abyste se konečně dostali k hlavě chobotnice Salu Marcanovi, jehož zabití alespoň nabízí zajímavé varianty rozuzlení.

Přes všechny chyby hra dokáže přitáhnout - ať už svými postavami nebo soubojovým systémem, který sice snadno prokouknete a rychle ovládnete, ale je svižný a zábavně navržený.

Mafia jako série vždycky trochu doplácela na své přehnané ambice - chtěla víc, než co jí její možnosti a rozpočet umožňovaly - ale dala vám iluzi, že je komplexnější, než jaká opravu je. Jednička a částečně i dvojka ve své době dokázaly svébytným charakterem vyčnívat. O trojce se to říct nedá. Přesto i pro ni platí, že chce hráčovi nabídnout něco víc, třeba delší herní dobu či spolupráci s pobočníky. Chybí jí však koncentrace.

Berete Mafii 3 jako pokračovatelku série nebo už to prostě není ono?