Pod černou vlajkou je drsný bratříček Pirátů z Karibiku

Seriálový hit Pod černou vlajkou začíná na COOLu už v neděli 7. července. Pokud nejste zrovna historičtí nerdi, nejspíš budete od zdejších zápletek očekávat seriálové Piráty z Karibiku. Ostatně, jde o nejvýraznější pirátský projekt tohoto století! To by však byla chyba lávky - Pod černou vlajkou totiž řeší přistupuje k pirátům úplně z druhé strany. Zkusili jsme bez spoilerů shrnout, co všechno to znamená.

Romantismus táhne

Jde o dva nejvýraznější novodobé projekty, které si daly za úkol přenést karibské pirátění 18. století do filmového a televizní formátu. Piráti z Karibiku s Johnnym Deppem a seriál Pod černou vlajkou však platí za nebe a dudy. Ten první je jako věčný romantik, který má valentýnská přání vylepená i na záchodě. A ten druhý naopak připomíná trochu drsnějšího pořízka. Ale pojďme si je raději srovnat trochu detailněji.

Deppovi Piráti z Karibiku byli v polovině minulé dekády doslova zjevením. Nejenže dali pirátění novou sexy tvář, ale dovedly každému divákovi vrátit krev do žil touhou po dobrodružství, napětí a kořisti. Pokud však někdo viděl nějaký starší pirátský film z éry, kdy byly kolem roku 1940 echt populární, byl mu pohled na Johnnyho Deppa - navzdory jisté inovaci - poněkud povědomý. Což bylo vlastně rozhodně dobře. Piráti z Karibiku si totiž dali za úkol vrátit v moderním kabátku divákům stejný pocit, jaký z měli z pirátských bijáků před půl stoletím.

V naratologickém žargonu se tomu říká “rekonstrukce” a znáte ji třeba i z nejmodernějších Hvězdných válek. Oba dva filmy z (letos finišující) nové trilogie se snažily o cosi notně podobného - emulovat původní Lucasův styl z přelomu 70. a 80. let nehledě na to, že Lucas poté natočil i další starwarsácké filmy s poněkud jiným stylem.

Samozřejmě, pokud nemáte nakoukané filmy o Captainu Bloodovi (natočené v době, kdy i vaší prababičce nejspíš ještě naskakovaly beďary), bude pro vás náhled Pirátů z Karibiku dostatečně svěží. Je ale skutečností, že právě ony prapůvodní pirátské filmy nebyly historii příliš věrné.

Reální piráti ani nevypadali jako Johnny Depp, ani nevedli zápasy s námořními nekromanty, a už vůbec neřešili jen rum, sex a kořist. Piráti z Karibiku navíc svou rekonstrukcí mýtů jen opakují tytéž (jakkoliv zábavné!) chyby. Obrovská porce pověstí kolem pirátů totiž vznikla staletí po jejich skutečné éře. A dílem za to může Ostrov pokladů, fantasy/dětský román Roberta Louise Stevensona z 19. století, který vykresluje piráty asi tak věrně jako Popelka středověký feudalismus.

Dílem se ale třeba pod vzhled fiktivních pirátů podepsal i kreslíř Howard Pyle, jenž dal pirátům jejich ikonický vzhled. Sám se však inspiroval primárně u soudobých španělských revolucionářů 19. století (!!!), což tepe asi stejnou autenticitou, jako kdyby se rozhodl nakreslit třeba vojáky Třetí říše v samurajských zbrojích. Hemisféra sem, hemisféra tam...

Realita samozřejmě byla o fous složitější. To ale vůbec neznamená, že byla nudnější!

Vzdor civilizaci

Pokud přijmeme, že měli skuteční piráti vzhled srovnatelný s jinými mořskými vlky své éry, a zároveň jejich řemeslo nebylo moc odlišné od jiných námořnictev dané doby (kořist a “plundrování” dobytého města bylo ostatně běžnou formou “zásobování” i na souši), co nám ze skutečných pirátů vlastně zbývá? Je to především jejich boj za nezávislost na koloniálních impériích, jejich snaha o to, co bychom dnes nazvali svobodou (až skoro “proticivilizační” anarchií), a jejich komplikovaný politický svět. Nikoliv “politický” ve smyslu nutnosti hlídat si dodatek 12 paragrafu 31 zákoníku XYZ, ale politický ve smyslu konstantního kutí piklů. Piráti se pohybovali na tenkém ledě i bez nemrtvých oponentů a většině z nich se to stalo osudným. Ne nadarmo se však také stali legendami.

Tvůrci Pod černou vlajkou si tak dali za cíl neopakovat stejný rekonstrukční přístup k mýtům jako Piráti z Karibiku (alespoň ne úplně). Samotný seroš rozhodně brnká na některé podobné struny - koneckonců, jeho kapitán Flint vychází právě z hrdiny z pohádkového Ostrova pokladů. Namísto opakování mytologie kolem pirátů se však Pod černou vlajkou snaží vymyslet, jak piráti vypadali doopravdy, a zároveň se tuto prezentovat realitu prezentovat stejně stylově jako hollywoodské eposy. To znamená podobné kamerové prostocviky, podobné hrdinské manévry a podobné šílené výpravy. Jen s tím, že během nich mnohdy někdo zemře strašlivou smrtí, protože tak to v realitě chodilo (plus se mezitím řeší i ta politická rovina).

Tomuhle přístupu se naopak říká “dekonstrukce” a oproti rekonstrukcím se s ním váže celá řada benefitů. Rekonstrukce je hodně nostalgická, zároveň ale jde o takovou sázku na jistotu. Ne nadarmo měli Piráti z Karibiku jako disneyovka "náctiletou" přístupnost PG-13. Oproti tomu temnější a drsnější dekonstrukce si v pohodě může dovolit nepřístupné srandy od explicitního sexu, až po explicitní násilí. Může jít o bulvární bonus, anebo naopak o prvek klíčový pro celou zápletku - to se již liší dle autora a díla. Rozhodně však lze říct, že zatímco se v prvních pár dílech Pod černou vlajkou dočkáme lesbického sexu, znásilnění i ubití někoho holýma rukama, v Pirátech z Karibiku by na něco takového caparti asi koukali dost rozrušeně.

Pokud jsou Piráti z Karibiku tak trochu Hvězdnými válkami, Pod černou vlajkou je víceméně Battlestar Galactica. Také se snaží znovu prezentovat cosi povědomého, ale činí tak způsobem, který je podstatně novější, plný zakázaného ovoce (v daném žánru) a také po čertech ironičtější, často až černohumorný. Neradi bychom stříleli nazdařbůh výrazy jako “dospělejší” nebo “inteligentnější”, ale řekněme, že i tak by šli Pod černou vlajkou ve srovnání s Piráty z Karibiku popsat. Pokud si zkrátka myslíte, že máte pirátské příběhy dávno nakoukané, tohle dílko vás přesvědčí o opaku!

Pod černou vlajkou se Prima COOL začne (premiérově!) plavit v neděli 7. července ve 22.35. Každý večer vám přitom rovnou naservírujeme dva díly!