Z archivu: Rozhovor s dabérem Barneyho Davidem Novotným

Můžete ho znát například ze seriálu Přešlapy nebo filmů Tmavomodrý svět, nebo Jedna ruka netleská. Čtěte rozhovor:

Jak jsi se k dabingu sitcomu Jak jsem poznal vaši matku dostal? Byl jsem jednoduše pozvaný na casting. Barneyho dabuju moc rád, takže mě těší, že jsem se režisérovi českého znění Filipovi Jančíkovi na tuhle roli hodil a vybral si mě.

Jste v něčem s postavou Barneyho stejní?Máme podobnou energii na práci. Jinak je Barney ale úplně mimo mě. Já jsem prostě „sedlák", který chodí v důchodkách a ve zmijovce, je někde zalezlej a vůbec to není „exhibouš". Ale musím říct, že mi některý hlášky kdysi byly blízký. Třeba svatby jsou na nic a člověk má užívat života. Dnes to ale vlastně nemůžu říkat, protože mám dvě děti a jsem teď ve vztahu spokojenej.

PROFIL HERCE DAVIDA NOVOTNÉHO NAJDETE ZDE

Nelíbilo se ti něco ve scénáři Jak jsem poznal vaši matku? Opravoval jsi něco? Téměř ne, tenhle sitcom se snad každýmu, kdo na něm pracoval, líbil. Já jsem z něj nadšenej. Spíš se mi stávalo, že jsem se odbourával přímo na ostrým jetí, protože je to fakt hodně dobře napsaný a zahraný. Navíc je mi tenhle Barneyho humor docela blízký. Zkrátka mě sitcom dostal a já se jím i tím, co Barney předváděl, nechal překvapovat a těšit.

Co může herci přinášet dabing? Tedy - kromě výdělku... Než se dabing rozjel ve velkým, tak jsem ho měl strašně rád. Byl to pro mne takový sport. Když jde člověk dabovat, tak musí být dost bystrej. Cvičí si hereckou pozornost. Musí velmi rychle reagovat na nastalé situace. Já jsem začínal na klasickým smyčkovým dabingu s tehdejšími dabingovými mistry. Učil jsem se za pochodu. I když na to tenkrát bylo víc času, tak musel být stejně člověk dost rychlý. A teď teprve. Ty rychlodabingy, to je někdy strašný maso. Člověk musí bejt bystrej, bystrej, bystrej!

Dá se v dabingu improvizovat?Dá, ale upřímně řečeno, já to nemám moc rád. Spíš dělám to, že když se mi nelíbí nějaký slovo nebo slovní spojení, tak se zaseknu a zkusím to přeložit nějak jinak. Často se bohužel improvizuje, když se skončí s replikou dřív a herec na plátně ještě mluví. Pak se to snažíš nastavit plácavýma slovama, omáčkou.

ROZHOVOR O SERIÁLU PŘEŠLAPY NAJDETE TADY

Barney je takový Tedův poradce v balení a ve vztazích. Ty sám jsi spíš ten, kdo si nechá poradit, nebo radí v takových věcech?Nějaký poučky mám, ale to jsou stejně takový všeobecný blbosti. Mě spíš strašně zajímají vztahy lidí jako takový, aniž bych do nich zasahoval nějakou radou. Je to takový moje tahání si práce domů. Když se dozvím zajímavej příběh, tak prostě doluju pro hereckou práci. Když si ale konkrétně mně někdo stěžuje, tak já jako první dloubnu do něj: „A co ty jako? Když soudíš, nemáš pocit, že jsou třeba chyby na tvojí straně?" Protože si myslím, že vztah je něco třetího. Ty jsi jednotlivec, partner(ka) je taky jednotlivec a dohromady jste vztah. To je ta třetí věc, na který se podílíte oba. Ženský většinou čekají, když si o vztahu povídají, že se podpořej. Ale chlap od chlapa? Když za mnou takhle někdo přijde, co ode mne vlastně chce? Chceš, abych tě podpořil, abych ti řekl pravdu, anebo chceš prostě jenom pomazlit? Na pomazlení si jdi někam jinam! To je ale možná trochu i Barneyovský přístup.

Vzpomínáš si na nějakou kuriózní radu?Ano, od svýho teď už mrtvýho táty. Když jsem někam šel, ať to bylo kamkoli, a loučil se, tak mi říkal: „Chovej se mravně!" To mi přijde jako kuriózní moment obecně. Protože mu muselo bejt jasný, že si jdu užít, ale řekl: „Chovej se mravně!" Já jsem se ještě stačil zastydět a odejít. Táta byl strašně fér. Byl to takovej můj Mirek Dušín. Ale zase na druhou stranu tenhleten táta hned druhej den, co mě nechal vyspinkat, se okamžitě ptal: „Tak co?" Tahal zkrátka rozumy, jaký to večer bylo. On si totiž jako mladej moc neužil. Máma byla nejspíš jeho první holka. A pak do toho prostě zahučel a nazdar. Brzy měl mě, potom bráchu a nic! Takže on aspoň takhle prožíval, o co přišel.

V sitcomu se přátelé Teda scházejí ve svém baru. Máš také nějakou oblíbenou hospůdku? Já vlastně už šest let nepiju. Od doby, co byla moje první partnerka těhotná s naší první dcerou. Teď mám dcery dvě. Bolek Polívka kdysi řekl něco v tom smyslu, že každýmu ze svých dětí dopřál vlastní matku. A já takhle podobně myslel na svoje holky. Takže vlastně nemám oblíbenou hospůdku. Mám oblíbený svoje místo doma - v křesle.

ČTĚTE TAKÉ: BARNEYHO ZALEHLA FANYNKA

Takže jsi takový rodinný typ? Tak si úplně nepřipadám. Necítím se zase až moc zodpovědnej. Ale možná, že u okolí tenhle dojem budím. Jsem spíš takovej „jezevec". Exhibuju večer v divadle, pak jdu točit seriál, jsem třeba i v dabingu a doma pak prostě zalezu. Všude jako herec musím prýštit energii. Třeba v Jak jsem poznal vaši matku jsem nadaboval tři díly a cítil jsem, že toho už víc nedám. Už bylo pryč „magi", jak já říkám, energie. A bez ní to nejde. Na Barneyho ji zkrátka potřebuju. Hotový dabing vypadá, jako že to není namáhavá práce, ale ono to namáhavý je. Když má být tak dobrý jako scénář k tomuhle sitcomu, tak prostě energii stříkáš. A najednou je pryč. Doma ji pak nabírám.

Kolik stráví herec prací v divadle, v seriálu a dabingu času? Dneska konkrétně osm hodin. A když se k tomu přidá ještě natáčení a dabing, tak to je najednou až šestnáctihodinovka a někdy i víc. Člověk se do téhle práce musí zapojit celej. Na konci dne je pak úplně vysátej.