Voda volá! Čechů se ročně utopí více než Britů nebo Španělů. A to nemáme moře!

Češi milují vodu a koupání... až moc! Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou počty utonulých na jednoho obyvatele v ČR shodné s Argentinou. I když z dlouhodobého hlediska počty utonulých klesají (začátkem osmdesátých let byly ještě dvojnásobné), v poslední dekádě stále oscilují zhruba mezi 210 až 260 osobami ročně. Zhruba desetina z nich jsou děti do 15 let; nejčastěji ve vodě umírají děti ve věku do pěti let a velmi často v oblíbených bazénech na zahradě. Utonutí je tak po dopravních nehodách nejčastější příčinou smrti dětských obětí. Jednoznačně ohroženější jsou chlapci a muži – těch je ve statistikách každoročně více než šedesát procent.

Dramatická čísla – tristní podpora prevence „Příčinu takto dramatického stavu můžeme vidět v nedostatečné prevenci, která za poslední roky byla ze strany státu prakticky nulová. Srovnáme-li třeba kampaně BESIPu a to, že počty utonulých lze srovnávat třeba s počtem usmrcených motorkářů, je stav tristní,“ říká Jan Sedláček z Vodní záchranné služby Českého červeného kříže. Příliš sebevědomí Paradoxně i kvůli kurzům plavání, jimiž povinně v rámci školní docházky prošla většina dnešní populace v produktivním věku, jsou Češi rovněž nepřiměřeně sebevědomými plavci a často podnikají nerozvážné plavecké výpravy, při nichž jim dojdou síly. „Na dovolených u moře podceňují specifická rizika, jako jsou vlny, zpětné proudy nebo odliv, a příliš nerespektují varovnou signalizaci. V moři končí svůj život ročně několik desítek českých turistů, nejvíce v hojně navštěvovaném Chorvatsku,“ říká Eva Svobodová z pojišťovny UNIQA.

Ochrnutí či poškození mozku

I když se podaří díky intenzivní resuscitaci tonoucí často přivést zpátky k životu, řada z nich je kvůli nevratnému poškození mozku odkázána doživotně na nepřetržitou péči. Ta stojí podle věku postiženého i desítky milionů korun. „Voda má na svědomí v přírodě každý rok i řadu poranění po neuváženém skoku do mělké vody. Skokan si minimálně přivodí úraz hlavy, v horším případě ochrne po úrazu páteře a míchy. Ty jsou pro pojišťovny z hlediska nezbytné dlouhodobé péče nejnákladnější,“ dodává Eva Svobodová. UNIQA každoročně řeší několik takových neštěstí. Vzhledem k závažnosti se vyplatí sjednat vyšší pojistné částky, protože dlouhodobá odborná i každodenní péče o takto postižené stojí ročně miliony korun. Na opilecké štěstí se ve vodě spoléhat nedá Záchranářům a zkušeným vodákům přidělává starost i stále masivnější obliba letního splouvání řek. Vědí totiž, co dokáže nezodpovědnost v kombinaci s vodou, zrádnými jezy a velmi často i s alkoholem. „Statistiky hovoří o tom, že 60 % utonulých osob umělo plavat a polovina z nich měla v krvi zjištěn alkohol,“ doplňuje Jan Sedláček z VZS. V databázi Nebezpecnejezy.cz je uvedeno 144 velmi rizikových jezů. Ty smrtelně nebezpečné se vyskytují i na klidných a rekreačních tocích, jako je Sázava. Kvůli jejich podcenění ročně utone více než 10 vodáků. „Preventivní programy by měly být cílené v celonárodních kampaních a dále pak cestou vodáckých půjčoven a podobně,“ říká Jan Sedláček s tím, že v cizině jsou dost přísnější pravidla na využívání vodních toků, zejména omezením samostatného splutí bez průvodce na víceposádkových plavidlech. „Do raftu totiž umí nasednout každý a má pocit, že se mu nemůže nic stát. A v tom se lidé dost mýlí. Každému vodákovi doporučujeme alespoň základní kurz záchrany na tekoucí vodě,“ dodává Sedláček, odborný garant, instruktor záchrany i soudní znalec v jedné osobě. Zvýšení provozu na přehradách Dalším rizikem současnosti je zvýšená frekvence provozu plavidel na přehradách. Podle záchranářů je však stejným rizikem neuvážený pohyb plavců. Neuvědomují si, že vodní plochu využívají logicky i plavidla a ve vlnách nebo proti slunci jsou špatně viditelní. „Doporučujeme, když už chce plavec na volnou vodu, využívat doprovod lodičky nebo třeba paddleboardu, případně alespoň plavat se záchranným pásem či bójkou,“ radí Jan Sedláček. Příklad k možnému využití Názorným příkladem může být příběh dvacetiletého mladíka s cestovním a životním pojištěním UNIQA. Skočil ve Španělsku bez rozmyslu do moře z útesu, aniž by tušil, že kousek pod hladinou se skrývá skála, do níž narazil horní částí těla. Bezvládného ho přátelé ihned vytáhli z vody a zachránili mu život. Nicméně v nemocnici lékaři zjistili, že je kvůli úrazu páteře nevratně ochrnutý až k hrudi. Z cestovního pojištění se hradila záchrana a transport, vyšetření, prvotní zdravotní péče ve Španělsku a pobyt v nemocnici, poté speciální převoz postiženého zpět do ČR. Tyto úkony stály úhrnem 550 000 korun. Po návratu vystoupaly náklady na zajištění potřebných opatření a přizpůsobení novým podmínkám (speciální rehabilitace horní části těla, pořízení vhodného lůžka a vozíku, bezbariérová úprava bydlení, nákup vhodného vozidla a jeho úprava) už v prvním roce po úraze na více než jeden a půl milionu korun. Hlavní část této sumy uhradila rodina díky dostatečným pojistným částkám ze životního pojištění s krytím pro případ invalidity.