8. března 2021 06:00

Marečku, podejte mi pero: Kolik činil honorář Jiřího Sováka a proč po natáčení už nepromluvil se svým synem?

Těžko najít slavnější a oblíbenější komedii než tuto multigenerační zábavu z per Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Kolem natáčení přitom koluje spousta historek.

Nesmrtelná komedie Marečku, podejte mi pero! z dílny Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s hvězdným hereckým obsazením se snad nikdy nemůže okoukat. Film oslovuje už několik generací a zapsal se zlatým písmem do dějin české kinematografie. Při psaní scénáře se pánové inspirovali skutečnými příhodami, které sami zažili jako žáci a později jako učitelé. Oba totiž nějaký čas působili za katedrou.

Inspirace životem

Smoljak vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor matematika a fyzika a učil na takzvané jedenáctiletce a večerní škole pro pracující. Svěrák absolvoval pedagogickou fakultu, obor český jazyk a literatura a čtyři roky učil na základní škole v Měcholupech a následně na gymnáziu v Žatci. „Materiálu jsme měli opravdu mnoho, skoro na dva filmy,“ zavzpomínal s odstupem let Zdeněk Svěrák.

Nestárnoucí komedii Marečku, podejte mi pero si můžete přehrát on-line v naší Videopůjčovně:

Například student, který může být zkoušen pouze za pochodu, byl jeho spolužák. Smoljak jako kantor zase zažil dva studenty, kteří seděli v první lavici – jeden mu pravidelně podával pero, druhý tabulky. „Dlouho jsme přemýšleli, jestli tam my oba budeme i hrát. Nakonec jsme si řekli, že právě tato dvojice nerozlučných spolužáků by nám mohla sedět. Svým způsobem jsme k nim měli blízko,“ poznamenal během života Smoljak.

Komplikované rodinné vztahy

Zatímco například u komedie Vrchní, prchni! se na obsazení hlavní role nemohli dlouho shodnout, v tomto případě měli jasno od začátku. Nikdo jiný než Jiří Sovák nepřipadal v úvahu. Postavu Jiřího Kroupy mu psali přímo na tělo. Když si svoji úlohu legendární herec přečetl, byl nadšený a nemohl se dočkat natáčení. A stala se věc u něj vskutku nevídaná. Jakmile se mu do rukou dostal nějaký scénář, s oblibou v něm škrtal, upravoval své pasáže a přinášel nové nápady a invenci. V tomto případě byl však bez práce a jakýkoliv zásah podle něj nebyl nutný. Označil ho totiž jako mimořádný.

„Jemu se nelíbilo jen tak něco. I některé filmy, které natočil, zpětně hodnotil kriticky. Vždycky při jejich sledování říkával: ‚Tohle jsem měl udělat jinak, tam to chtělo jinej fór.‘ Ale na komedii Marečku, podejte mi pero! se vždycky díval velmi rád a řekla bych, že byl na sebe i pyšnej,“ potvrdila v jednom z rozhovorů jeho manželka Anna, která svého muže přežila o dvacet let.

Sovák, který za roli Jiřího Kroupy dostal honorář ve výši 40 000 korun, si ve filmu zahrál se svým skutečným synem Jiřím Schmitzerem. Přestože před kamerou spolu působili jako sehraná dvojka, v soukromí se už tehdy příliš nemuseli. Schmitzer mu nemohl zapomenout, že je opustil a odešel ke svojí budoucí ženě, když mu bylo pouhých jedenáct let. „V té době ale k sobě měli lidsky asi nejblíže. Pak se však stala ta věc a byl konec. Nadosmrti,“ narážela Sovákova druhá manželka na tragédii, která se krátce po premiéře komedie stala.

Schmitzer si po jednom divadelním představení vypil s kolegy pár skleniček, usedl za volant a nešťastnou náhodou srazil chodce, který zemřel. Za to byl odsouzen ke třem letům vězení. A to Sovák nedokázal odpustit zase jemu. Zřekl se ho a až do konce života s ním nepromluvil. Schmitzer mu dokonce nebyl ani na pohřbu. „Jejich pohled na život a posuzování hodnot se natolik vzdálily, že už se nedaly přemostit. Chyba byla asi na obou stranách,“ okomentovala jejich vztah Anna Sováková.

Premiéra budoucí hvězdy

Před kamerou se poprvé objevil Tomáš Holý, pozdější největší dětská filmová hvězda. Nemusel absolvovat žádný konkurz, roli získal díky obrovskému štěstí a náhodě. Zrovna se blížil den, kdy se měla točit scéna, kdy malý školák vejde do třídy a podá profesoru chemie vzkaz od ředitele školy. Tři dny předtím se ale režisér Oldřich Lipský dozvěděl, že chlapeček, kterého si na castingu vybral, dostal angínu, má horečky a na natáčení se nebude moci dostavit. Lipskému nezbývalo nic jiného než narychlo sehnat náhradu.

Obrátil se na svůj štáb s dotazem, zdali někdo neví o klukovi ve věku šesti až deset let, který dokáže říci tři věty a přitom se neroztřese trémou. Přihlásil se Tomášův strýc, který pracoval jako rekvizitář, že jednoho takového zná. Holý svou bezprostředností okamžitě okouzlil celý štáb a nejenže na první dobrou vystřihl svůj part, ale ještě přidal něco navíc. Scéna, kdy z pusy vyndá bonbón a spontánně ho podá profesorovi v podání Františka Filipovského ve scénáři původně nebyla. Režisér jen zíral, ale záběr nezastavil a gestikulací Filipovskému naznačil, ať pokračuje dál. A udělal dobře. Obyčejná scéna díky spontánní reakci dětského hrdiny dostala úplně jiný rozměr.

Hujerem až do smrti

A jak pánové Smoljak se Svěrákem přišli na příjmení Hujer? „Hledali jsme v telefonním seznamu a hledali tak dlouho, dokud jsme ho nenašli a neshodli se na něm oba. Najít pro filmovou postavu jméno není maličkost. Musí být takové, které sedí. Jeden prodavač, který se tak jmenoval, mi dokonce řekl, že jsem mu poškodil život. Pak se z toho bohužel stala nadávka,“ svěřil se Svěrák.

Ve zmiňované roli se blýskl herec Václav Lohniský. „To byl génius! Mistr svého řemesla! Zahrál to fantasticky jako všechno, co kdy hrál. Ale dost těžko se vyrovnával s tím, že na něj cizí lidé na ulici pořvávali Hujere. Dokonce se jednou stalo, že po představení si jedna žena přišla k němu pro podpis a myslela si, že se tak skutečně jmenuje. Doufal, že ještě někdy něco natočí, čím to přebije, ale bohužel už to nestihl. Zemřel čtyři roky nato,“ zavzpomínal na svého filmového i divadelního kolegu Jan Skopeček, který ve filmu ztvárnil postavu náměstka.

Populární pořady na Prima Cool

RE-PLAY

Zábavný / Esport / Publicistický