Jak se budí princezny: Co ukončilo nadějnou kariéru talentované herečky?

V neděli od 20:15 na Primě uvidíte slavnou pohádku režiséra Václava Vorlíčka. Když se natáčela, bylo Marii Horákové (dnes Míkové) sedmnáct let. Dodnes považuje za zázrak, že roli princezny Růženky získala právě ona. „Pamatuji se, že na konkurzu byla spousta nádherných holek, tak jsem si v duchu říkala, že nemám žádnou šanci. Ale byla jsem v pohodě, nebyla jsem nijak nervózní, netrpěla pocitem, že to musí za každou cenu vyjít. Pro mě bylo příjemné už jenom to, že tam vůbec sem,“ zavzpomínala s odstupem let.

Princezna Briketka

Přestože do té doby za sebou měla jen pár menších rolí, mezi herecké hvězdy, kterých se v pohádce sešla celá řada, zapadla skvěle. „Svět to byl jiný, ale krásný. Jakmile jsem mezi ně vplula, hned jsem slyšela různé vtípky a historky. Paní Stella Zázvorková nám například vyprávěla o tom, jak havarovala, protože na vteřinku usnula. Skončila na poli, nic se jí naštěstí nestalo, ale musel to být strašný šok. Stella neječela, nevolala o pomoc. Vyndala z kabelky rtěnku, nalíčila se, v zrcátku si upravila vlasy a vycouvala zpátky na silnici. Teprve pak se rozklepala. Anebo Vladimír Menšík. Ten neustále bavil celý štáb, ale zároveň si píchal injekce proti astmatu, z čehož jsem pochopila, že mu asi není nejlíp,“ přiblížila Marie Míková atmosféru na place.

I když hrála křehkou princeznu, v reálném životě byla pravým opakem. Rebelka, co se věnuje spíše klučičím aktivitám a ze všeho nejraději jezdí na vodu. „Však mi také zmiňovaný pan Menšík říkával princezna Briketka. Taková jsem prostě bývala... Neopatrná, neuměla jsem své krásné dlouhé šaty udržet chvíli v pořádku. Občas si sedla na kámen nebo si je ušpinila jiným způsobem. Moc jsem o sebe nedbala,“ pokrčila rameny.

Další roli znemožnil ekzém

Po natáčení ji nejvíce mrzelo, že ji režisér Vorlíček nechal předabovat herečkou Naďou Konvalinkovou. „Asi se báli, že by se mnou bylo moc práce... Myslím, že ty obavy byly ale neoprávněné a je mi líto, že se mě na to předtím ani nikdo nezeptal. Prostě rozhodli, že můj hlas zmizí a bylo to,“ uvedla Marie Míková.

Tři roky poté si ještě zahrála jednu vedlejší roli ve filmu Krakonoš a lyžníci, a tím se výčet její práce před kamerou uzavřel. Místo hvězdné kariéry, po které toužila, se po ní slehla zem. „Skončit jsem nechtěla, už se mi ale nikdo neozval. Několikrát jsem dělala zkoušky na DAMU, ale nevzali mě. Naposledy jsem dostala nabídku od Jiřího Menzela, když připravoval komedii Vesničko má středisková. Šla jsem na konkurz na učitelku, jenže jsem tehdy měla na obličeji vyrážku a pan režisér řekl, že s ekzémem by to nešlo. Logicky se obával, že až by mě napatlaly maskérky, vyrážka by se ještě zhoršila,“ povzdechla si.

Nějaký čas pak pracovala v obyčejných profesích, pomáhala v nemocnici nebo rozdávala ranní noviny. U divadla ale přece jen zůstávala alespoň jako nápověda. A do toho založila ženskou rockovou kapelu Zuby nehty, ve které hrála na klávesy a baskytaru. Následně se vdala a narodily se jí čtyři děti: dcera Sára a synové Šimon, Kryštof a Matyáš. I přes rodinné povinnosti se jí nakonec podařilo vystudovat lidovou konzervatoř a následně režii a dramaturgii na DAMU, konkrétně na katedře loutkářství. Oběma vystudovaným oborům se pak začala věnovat, a k tomu ještě učit na Vyšší odborné škole herecké. Kromě toho našla zalíbení také v dabingu. Jako režisérka i herečka. „Už když jsme natáčeli pohádku Jak se budí princezny. jsem si uvědomovala, že to bylo spíše štěstí a náhoda... Sice jsem čekala, že ještě něco přijde, ale když nepřišlo, tak přišly jiné věci... Moc jsem se tím netrápila. Asi to tak mělo být. Jsem spokojená,“ uzavřela Marie Míková, která slaví narozeniny 28. prosince.

Pohádku Jak se budí princezny uvidíte v neděli od 20:15 na Primě.