Trilogie o Homolkových: Nejslavnější neherec to nechtěl kazit, babi se upila k smrti
Ecce homo Homolka je prvním dílem trilogie o rodině Homolkových, snad nejslavnější české filmové rodině; a zcela právem, jelikož jejich vyhrocené trampoty baví i dnes.
Slavná trilogie o rodině Homolkových patří mezi klenoty české kinematografie. Nezapomenutelné scény s hláškami, které zlidověly, baví už několik generací. Scenárista a režisér Jaroslav Papoušek měl o obsazení dopředu jasno. Do role dědy měl v plánu obsadit neherce Josefa Šebánka, kterého pro film objevil společně s oscarovým režisérem Milošem Formanem a kameramanem Miroslavem Ondříčkem. Šebánek ale o dalším filmování nechtěl slyšet. Zvlášť, když se dozvěděl, že vedle něj mají hrát zkušení profesionálové, jakými byli Helena Růžičková nebo František Husák.
Skromný neherec
„Povídal, že se jednou dvakrát nechal přemluvit, ale že už to bohatě stačilo, že není žádný herec a nechce nám to zkazit... Měl obavy z té herecké společnosti. I když jsem mu dal ruku na to, že se žádný text opět nebude muset učit a bude mluvit tak, jak je zvyklý, stejně trochu dělal drahoty. Zabralo až to, když jsem mu řekl, že to bez něj točit nebudu a desítky lidí, živitelů rodin ze štábu kvůli tomu přijdou o práci,“ vyprávěl Jaroslav Papoušek.
Nestárnoucí satiru Ecce homo Homolka si můžete přehrát v iPrima Videopůjčovně:
Šebánkovy obavy, že by na place působil jako outsider, byly zcela zbytečné. Mezi ostatní okamžitě zapadl. „Nikdo si nehrál na herce a neherce, byli jsme jedna parta. On byl velmi družný, měl dar vyprávění a dokázal bavit celou společnost. Byla s ním opravdu sranda. Navíc uměl pojmenovávat věci pravými jmény a pro ostřejší výraz nešel daleko, stejně jako já. Lidsky jsme si byli blízcí. Pamatuji si, že jeho manželka byla znamenitá kuchařka. Vždycky si z domova nosíval kastrůlky s jídlem a ze slušnosti nám dával ochutnat. Většinou jsem to všechno sežrala já,“ zavzpomínala na svého „filmového tchána“ Růžičková.
To, že se nikdy nedržel scénáře a hovořil tak, jak mu pusa narostla, jí vůbec nevadilo. „O to víc jsem se těšila na každou scénu a čekala, co geniálního z něj zase vypadne. Bylo jenom důležité nechat ho mluvit a pak vycítit správný moment na reakci. I já jsem hodně improvizovala. Bylo to dobrodružství. Velmi mě to bavilo,“ dodala.
Druhý díl s názvem Hogo fogo Homolka si také můžete přehrát v iPrima Videopůjčovně:
Před filmováním představitel dědy Homolky pracoval jako řidič. Po druhé světové válce měl autodopravu a po znárodnění obsluhoval autojeřáb. Zemřel náhle v pouhých dvaašedesáti letech v náručí svého bratra. Příčinou byl souběh několika chorob, kterými trpěl. Měl nádor v močovém měchýři, nemocné srdce, silnou cukrovku a oslabené ledviny.
Vzestup a pád
Do postavy babi Homolkové obsadil Papoušek do té doby nepříliš známou herečku Marii Motlovou. Byla to její první filmová role. „Objevil jsem ji náhodou v divadle. Působila tak přirozeně. Okamžitě jsem věděl, že je pro tu roli ta pravá,“ popsal režisér a scenárista. Motlová do svérázné rodinky zapadla ideálně a ve svých jednapadesáti letech se stala doslova přes noc hvězdou. Získala angažmá ve Zlaté kapličce, přicházela jí jedna nabídka za druhou a práce najednou bylo tolik, že nevěděla, co dřív. Svoji nenadálou slávu ovšem neunesla. Propadla alkoholu, který ji zničil.
Završení trilogie s názvem Homolka a tobolka si rovněž můžete přehrát v iPrima Videopůjčovně:
„Jednou přišla opilá na představení do Národního divadla, kvůli čemuž ji vyhodili a ona skončila zase na venkovských divadlech. Všechny peníze, které vydělala, prohýřila. Byla schopná jet taxíkem na Šumavu na chalupu, jen proto, že ji bolely nohy. Používala dva křestní listy. Jeden s rokem narození 1918, druhý s rokem 1920, vždycky používala ten, který se jí v daný moment hodil víc. A když jí došly peníze, na černém trhu prodala svoji občanku za čtyřicet tisíc korun,“ prozradila o ní její dlouholetá kamarádka a kolegyně Antonie Hegerlíková.
Motlová dávky alkoholu postupně zvyšovala, pila víc a víc a zdravotních problémů přibývalo. Trápily ji nateklé nohy a otevřené bércové vředy. Na konci života už nebyla schopná udělat krok. Když v srpnu roku 1985 ve svých sedmašedesáti letech vydechla naposledy, bylo to pro ni spíše vysvobození. Její odkaz babičky Homolkové však bude žít věčně.