Jaký byl launch World of Warcraft Classic? Tady jsou 4 věci, kterými nás překvapil!

World of Warcraft letos oslaví 15. výročí, a asi byste dnes marně hledali někoho, kdo o legendárním MMORPG ze světa Azerothu alespoň neslyšel. Zvěsti o zničených životech spousty dnešních třicátníků, kteří obětovali kariéry, vztahy i zdraví nechvalně proslulé videohře, koneckonců na internetu kolují dodnes.

WoWko za tu dobu samozřejmě prošlo mnoha změnami, dočkalo se sedmi samostatných datadisků, desítky velkých patchů a kdybyste dnes hru ukázali člověku, který ji naposledy hrál v roce 2004, nejspíš by ji sotva rozpoznal. Dnes se ale současnému World of Warcraft věnovat nebudeme, o dnešní půlnoci se totiž otevřely brány do minulosti a hráče konečně přivítal vysoce očekávaný World of Warcraft Classic, tedy původní obnovená hra z roku 2004, která kdysi celý tenhle fenomén odstartovala. Jaký byl globální launch? Podařilo se Blizzardu uspokojit miliony natěšených hráčů? A jak při hraní trpěl jeden odvážný redaktor Prima COOL?

1) Příliš mnoho hráčů, příliš málo serverů

Pokud jste dění kolem Classicu sledovali, pak už jistě víte, že to Blizzard s počtem realmů pro Severní Ameriku a Evropu příliš dobře neodhadl. Z původních pěti serverů se během posledních dnů do launche rozrostl počet na skoro trojnásobek. Většina realmů byla zaměřena na styl PVP a ani přidávání nových a nových serverů nakonec ve výsledku nezabránilo tomu, aby hráči, kteří se do hry snažili dostat přesně o půlnoci, nenarazili na extrémně dlouhé fronty. Na těch největších tak lidé hlásili klidně i pětadvacetitisícové fronty s průměrnou čekací lhůtou 10 hodin.

Proč se Blizzard zdráhal přidat více serverů? Z dobrého důvodu. Všichni totiž počítají s tím, že jakmile první vlna tzv. „turistů“ opadne, servery se vylidní a bude nutné je slučovat, aby se komunity udržely při životě. Jak dlouho to potrvá? A jak velký ten propad nakonec bude? To si v tuto chvíli netroufá nikdo tipovat, vzhledem k neustávajícím frontám ale stejně Blizzard couvá a otevírá nové a nové realmy.

2) Nostalgie je mocná čarodějka

Shodou okolností jsem se tomuhle všemu zpočátku vyhnul, protože jsem se na svůj server nalogoval už o půl jedenácté večer, tedy hodinu a půl před launchem. Jakmile se tedy o půlnoci rozsvítilo tlačítko Enter World, byl jsem okamžitě připraven k akci. Hned poté, co se můj Gnóm Warlock objevil na zasněžených pláních Dun Moroghu, dočkal jsem se pohledu, jaký jsem ve hře už dlouho nezažil. Desítky, možná stovky hráčů se náhle začaly zjevovat kolem mě a chat se v mžiku proměnil v bujarou oslavu spuštění hry, po které se tolika lidem silně stýskalo. Mělo to však háček.

Všichni totiž okamžitě začali plnit stejné questy, na které potřebovali zabíjet ty stejné příšery, kterých ale v oblasti byl jen omezený počet. Radost se tak relativně rychle proměnila v zoufalost, kdy trefit vlka předtím, než ho trefí deset dalších lidí, byl v podstatě nadlidský úkol. Současně s tím se ale začaly skládat první party, lidé spolu mluvili, domlouvali se, tvořili řady na questové předměty, zkrátka socializace na úrovni, kterou Warcraft už roky nepamatuje. Jsou to právě tyhle zážitky, kvůli kterým byla koneckonců většina lidí ochotna dobrovolně obětovat několik hodin spánku.

3) Po technické stránce fiasko

Zatímco tak plno lidí začínalo levelovat své postavy a postupovat ve hře dál, drtivá většina jich bohužel stále trčela v nekonečných frontách. O to nepříjemnější pak bylo, když mě po hodině hraní hra náhodně odpojila od serveru a deset vteřin nato už jsem v té frontě byl taky. Jedna hodina ráno, patnáct tisíc lidí přede mnou a průměrná čekací lhůta podle Blizzardu 45 minut. Podle příspěvků na oficiálních fórech jsem nebyl jediný, z nějakého záhadného důvodu však na podobné problémy nenarazil žádný z velkých streamerů. Nebudu vás napínat, zbytek noci jsem probděl zcela zbytečně, do hry jsem se totiž nalogoval znovu až o půl šesté ráno, kdy se servery chystaly k restartu, po kterém další hodinu a půl nešlo vstoupit do hry.

Stihl jsem ještě vyexpit svého Warlocka na šestou úroveň, přesunout se do další lokace, nabrat další questy, postěžovat si na zastaralost herních systémů, kdy nic nefunguje úplně tak, jak bych od současných her chtěl a nejspíš i vyžadoval, a následně to zabalil s tím, že někdo musí jít do práce a všechny tyhle dojmy sepsat.

4) Přesto všechno obří úspěch?

Technické potíže stranou, dnešní globální launch dokázal jednu věc naprosto bezpečně. A totiž že World of Warcraft pořád dokáže přitáhnout neskutečné množství hráčů. Na Twitchi hra momentálně drtí veškerou konkurenci, její sledovanost dokonce v ranních hodinách dosáhla až na 1,2 milionu sledujících! To jsou čísla, která nejspíš neměl ani start posledního datadisku Battle for Azeroth. Co to znamená? Několik věcí.

Zaprvé, Blizzard si může mnout ruce. Spuštění Classicu jej tolik nestálo a po delší době má znovu všechny oči na svém korunním klenotu. Klidně se může stát, že plno hráčů, kteří se vrátili jen kvůli Classicu, po měsíci své předplatné neobnoví. I kdyby však zůstala jen třetina současné populace, pořád to bude v podstatě úspěch, který má Blizzard téměř zadarmo. Plno hráčů navíc může díky předplatnému vyzkoušet i současný retail, případně si pořídit nejnovější datadisk. Za pár měsíců navíc společnost oznámí příští expanzi, což může s počty platících opět významně zahýbat. Kolem a kolem tak Classic vlil do skomírají hry a skomírajícího žánru novou krev a vůbec bychom se nedivili, kdybychom se za pár let dočkali příchodu slavného Burning Crusade. Jestli do té doby stihnu vyexpit svého Warlocka na 60 level a projít alespoň jedním raidem, to je však otázkou.