9 věcí, které nevíte o legendární Planetě opic: Kolik má vlastně konců?

Ve čtvtek večer se na COOLu vydáme na Planetu opic z roku 2001. Stejně jako v původním filmu z roku 1968, také v tomto remaku z dílny Tima Burtona ztroskotá astronaut na planetě plné opičáků – snímek však tentokrát končí poněkud odlišněji! K tomu, abyste docenili Burtonovy změny, se však hodí vědět, jak vznikala původní Planeta opic a čím byla inspirována naopak ona. Projděte si devět jejích tajů, které jste možná neznali…

09) Původní knižní předlohu napsal v roce 1963 francouzský spisovatel Pierre Boulle jako La Planète des singes. Již tehdy se začalo mluvit o tom, že by bylo zajímavé knihu zfilmovat – žádné evropské studio však na odhadovanou cenu 10 milionů dolarů nemělo kapacity. Námět tedy putoval do studia 20th Century Fox. Boulle paradoxně svou knihu považoval za to nejhorší, co kdy sepsal.

08) Scénáře se ujal Rod Serling, tvůrce seriálu The Twilight Zone, jenž byl v 60. letech čímsi jako je dnes Black Mirror (Černé zrcadlo), čili povídkovou antologií. Právě Serling do zápletky vnesl elementy reálné studené války a napsal onen slavný konec, kdy se ukáže, že byl hlavní hrdina celou dobu na Zemi, kterou si lidé sami zničili. V původní Boulleově knize paradoxně na konci (podobně jako v Burtonově filmu) zjistíme, že příběh (majoritně zasazený mimo Zemi) nakonec vyprávějí pozemské opice. Svým způsobem je tak Burtonův konec věrnější předloze než původní film.

07) Později upravovaný scénář však studio Fox stále nepřesvědčil. Kravaťáci se zejména báli nepřesvědčivých masek. Producenti tedy přistoupili k natočení zkušební scény (viz video níže), v níž jsou opice k Hestonově postavě daleko milejší. Agresivnější podobu dostala opičí společnost až vlivem dalšího ostrouhávání rozpočtu – ačkoliv v knize má opičí civilizace supermoderní podobu, vybudovat něco podobného by vyšlo na další miliony. Opičáci tedy dostali do vínku přinejlepším feudální podobu a spolu s tím i fundamentální nálady.

06) Během natáčení se herci hrající opice začali o přestávkách sdružovat podle své rasové příslušnosti. Goriláci šli ke gorilám, šimpanzi k šimpanzům, orangutani k orangutanům. Nebylo to vyžadováno, přesto na to náhodou došlo.

05) Charlton Heston během natáčení onemocněl s chřipkou a získal „skřiplavý“ hlas – filmaři se však rozhodli, že než aby produkci zastavili, Hestonovy nepohody využijí a donutili ho dále hrát! Důvodem byla (krom šetření) skutečnost, že mu prý chraplák dodal na váze. Hestonův deník potvrzuje, že se při natáčení cítil příšerně. Jak se však říká: bolest je dočasná, ale film je tu navždy!

04) Herci za opice si museli nechávat masky i během pauz mezi scénami a během svačiny – nanést kažou masku bylo příliš složité. Potravu tak dostávali rozmixovanou a museli ji upíjet skrze brčko...

03) V původním scénáři měly lidské ženy jenom bederní roušku, jejich hruď tak byla odhalená. Foxové však cítili, že by tím cenzory jenom pobuřovali, a velmi rychle si vynutili změny.

02) Planeta opic vedla ke spoustě pokračování, vlastnímu televiznímu seriálu, remaku pod taktovkou Tima Burtona i nejnovější prequelové trilogii, která ukazuje, jak zdejší svět vlastně vznikl. V podstatě se tak dá říct, že jde o jednu z nejdéle existujících filmových sérií vůbec!

01) Přesná lokace poničené Sochy svobody, kterou vidíme na konci filmu, se v průběhu natáčení několikrát změnila. Jedna z verzí nechala sochu odhalit uprostřed džungle, další ji ukázala postupně rozdrcenou na kousky. Nakonec vyhrála verze s pláží.

Burtonova Planeta opic začíná na Prima COOL ve čtvrtek ve 20:15.