Recenze: Je Vřískot 7 opravdu tak špatný? Jeho největší slabina je hrozně očividná
Vřískot 7 neměl být zábavou jen pro fanoušky novodobého hororu. Tvůrci chtěli vzhledem ke 30. výročí premiéry prvního filmu vsadit na nostalgii. To se ale povedlo jen částečně a pro původní příznivce může být zamýšlený „epický závěr“ spíš epickým zklamáním.
Před 30 lety se hororoví fanoušci poprvé setkali se Sidney Prescott. Od té doby se z ní stala jedna z nejznámějších final girls. A stejně jako Laurie Strode z Halloweenu v podání Jamie Lee Curtis, i ona se každých pár let vrací, aby svedla boj s šíleným zabijákem. Obě hrdinky jsou také důkazem, že i z nostalgie se časem stane malá páka.
Jak odhalil už pátý Vřískot, ze Sidney je vdaná žena a máma. Sedmý film nám představuje jejího manžela a nejstarší dítě, dceru Tatum, kterou pojmenovala po své zesnulé nejlepší kamarádce. Vzhledem k obsazení Isabel May do role dcery se nabízí, že to, co měl být poslední horor z této franšízy, může být jen předáním pochodně. Tím by už ale Vřískot přišel i o tu důstojnost, která mu po posledním dílu zůstala.
Když pátý a šestý Vřískot převzaly nové hlavní hrdinky, ledaskdo se obával, že půjde o tichý pohřeb něčeho dříve ikonického. Opak byl ale pravdou, Melissa Barrera a Jenna Ortega fungovaly hezky, a to i přesto, že Sam byla utajeným dítětem údajně sexuálně frustrovaného OG Ghostface Billyho Loomise. Tato díra v ději byla velká, ale dala se tolerovat, protože filmy slabé zkrátka nebyly.
Obě zmiňované herečky se dalšího Vřískotu účastnit nemohly – Barrera byla vyhozena pro své propalestinské postoje, Ortega údajně měla jiné pracovní povinnosti. A tak tvůrci vsadili na kartu nostalgie a do popředí filmu vrátili Sidney. Když ale vsadíte na touhu fanoušků znovu zažít to, co při sledování zažili před lety, musíte tuto myšlenku pořádně uchopit a dotáhnout. To tvůrci Vřískotu 7 bohužel neudělali.
Oproti předchozím dvěma dílům je jediný znatelný rozdíl v tom, že zmizely dvě hlavní hrdinky a vrátila se Sidney. Ani Gale nebyla vynechána, ale její screen time je žalostný. Nové obsazení pak bohužel selhává na vícero frontách, a to i proto, že minimálně dva z herců jsou známí tím, že byli v minulosti téměř notoricky obsazováni do rolí poměrně otravných postav. To i po jednom filmu bývá něco, z čeho je těžké se vymanit.
Jak ukázal trailer, dění se částečně vrátilo také ke Stu Macherovi, jednomu ze dvou původních zabijáků. V jeho domě se odehrávala úvodní sekvence, která měla vše, možná i víc, než co by od ní divák očekával. Není ale trochu smutné z kina odcházet s pocitem, že úvodní sekvence je nejlepší část téměř dvouhodinového filmu? Obzvlášť za předpokladu, že si od návratu původní hrdinky mohl kdekdo slibovat mnohem víc.
Ze sedmého Vřískotu tak trochu vyplývá, že se hollywoodští tvůrci sice rádi vrací ke kořenům toho, co dřív bývalo oblíbené, ale zapomínají se doopravdy zajímat o to, co divák chce. Nestačí vrátit pár původních postav, kouzlo vzpomínek se musí dotvořit.
Vřískot 7 sám o sobě neaspiroval na to, aby se stal propadákem a aby dostával tak mizerné recenze jako dostává. Některé díry v ději se dají tolerovat, a to, že se člověk nad některými scénami pousměje, koneckonců také. Vřískot nebyl od počátku zamýšlen jako seriózní horor, měla to být jemná parodie na populární slashery. Je to však extrémně slabý závěr, co údajné finále této franšízy ošklivě pohřbívá.
Sledovat nový Vřískot je tak trochu jako koupit si nový model bot, jejichž starší model jste v minulosti s oblibou nosili. Nechodí se vám v něm nejhůř, ale občas si musíte kleknout a zavázat ještě neopotřebované tkaničky. Při pohledu na ně máte pocit, že jsou stejné jako ty staré, ale neubráníte se pocitu, že něco je jinak a ne v dobrém slova smyslu. A v závěru dne jste vlastně rádi, že si je můžete sundat a druhého dne si raději obujete zase ty staré, aby ty nové mohly skončit polozapomenuté v botníku.
Zdroj: Autorský text
