Jak vznikaly revoluční triky z Terminátora 2?

Nedělní večer na COOL ovládne dvojka Terminátora. Arnie se v ní postaví tekutému terminátorovi v boji za další osud lidstva – krom toho se však v tomhle bijáku psaly i dějiny filmových triků. Terminátor 2 totiž stojí na pomezí původních praktických triků z éry Star Wars, ale stále častěji sahá i po bujících digitálních tricích, které se naplno proslavily až Matrixem. Shrnuli jsme proto vše podstatné z jeho přínosu oběma směrům!

Terminator 2 není jen milník pro akční film, ale i pro digitální triky. Zpátky v dřevním roce 1990 dával příslib toho, co počítače jednou dovedou – a jak změní filmařinu k nepoznání! Ironií osudu byl za počítačové triky odpovědný poměrně malý tým filmařů, který dlouho nevěděl, jestli vůbec bude možné film natočit tak, jak si Cameron představuje.

Kvalitě počítačové animace šel tak v první řadě naproti už návrh monstra, tedy tekutého terminátora T-1000. Ne nadarmo má robot hodně společného s předešlým trikově významným Cameronovým filmem – Propastí z roku 1989, respektive s místním „vodním“ ufounem. Dobové počítače neměly ještě kapacitu na přesvědčivé animování končetin (i Toy Story: Příběh hraček vyšlo až v roce 1995), tekuté materiály šly ale v pohodě. Obě ideje tedy fugovaly ruku v ruce, kdyby se Cameron rozhodl natočit cokoliv náročnějšího, výsledek by byl daleko méně působivý.

Filmaři z ILM, kteří právě za Propast vyhráli Oscara, museli mnoho metod natáčení vymýšlet za pochodu. Terminátor 2 například dal život konceptu motion-capture (záznamu a digitalizace živého herce pro animovanou postavu) ještě před tím, než tenhle pojem vůbec vznikl. Dělo se tak typicky ve scénách, kdy se Robert Patrick jako tekutý terminátor mění ze svého robotího já do lidštější verze. Oba pohyby bylo třeba synchronizovat, což by dnes nebyl problém, ale na počátku 90. let šlo o výzvu, s níž nikdo neměl zkušenosti.

Občas příprava trikové stránky měla i vtipné okamžiky. Například scéna, v níž se tekutý terminátor rozloží na podlahu nemocnice (a pak se spojuje z dlaždic), si vyžádala namalovat dlaždice na celou filmovou chodbu. Původní chodba totiž dlaždice postrádala, ale Cameron je ve filmu chtěl mít. Představte si, že se účastníte natáčení Terminátora 2 a vaším jediným úkolem je kreslit na podlahu dlaždice tak, aby byl režisér spokojen!

Terminátor 2 byl nejambicióznějším filmem, který sázel na počítačové triky své éry, snad pouze o dekádu starší Tron kladl podobný důraz na počítače. Tehdy to však fungovalo s mnohem bizarnějším a nezemským dojmem (což byla ovšem v případě Trona ještě tak trochu pointa).

Terminátor 2 nicméně nechtěl vytvářet dojem, že disponuje jen digitálními triky – ba naopak! Ve filmu stále značně převládaly „staré“ praktické triky, miniatury, masky a kamerové triky. Pro příklady přitom nemusíme chodit daleko – tekutý kov spojovaný dohromady po rozbití T-1000 třeba nebyl ve většině záběrů digitálního původu, ale šlo o skutečnou rtuť „posunovanou“ magnety. Kombinace digitálního spojení do celého tekutého terminátora pak vytvořila perfektní dojem z dané scény.

Rovněž jaderná exploze byla praktickým trikem – spoléhala na precizně poskládané miniatury, do nichž filmaři nakonec „foukli“ vzduchovým dělem. Také ve scéně, kdy se Sarah hrabe Arniemu v hlavě a tvář robota je vidět v zrcadle, vše namísto počítačů zastal jednoduchý trik – zrcadlo bylo ve skutečnosti oknem, v němž seděl skutečný Arnold, zatímco se Linda Hamilton hrabala v hlavě namaskované figuríně. A třeba robotickou dvojnici Sarah Connorové, kterou v jedné fázi začne napodobovat tekutý terminátor, si jednoduše zahrála sestra Lindy Hamilton. Ano, mít dvojče pro filmaře leccos vyřeší!

Možná že právě tenhle poměrně neviditelný přechod od praktických triků k digitálním vylepšil pověst počítačových efektů víc, než si vlastně zasloužily. Ale to už přenecháme historikům filmového řemesla, vzhledem k výše zmíněným rozdílům je však zajímavé se na film podívat „novýma očima“!

Terminátor 2: Den zúčtování začíná na Prima COOL v neděli ve 20:15.