Rambo vždycky byl, je a bude o politice: Do jakých kauz se od 80. let zapletl?

Zatímco Rambo sviští kanály Prima COOL (v sobotu večer vás čeká trojka), v kinech před časem proběhl jeho poslední film. Pátý Rambo s podtitulem Poslední krev si vysloužil kritiku za to, že film jako by svým příběhem o zlých Mexičanech šel na ruku politice prezidenta Trumpa. Je to trochu kuriózní tvrzení, i pokud je pravdivé. Rambo totiž vždycky o politice byl. Jeho identita se, pravda, v průběhu let trochu změnila, ale pokud jste od 80. let nebyli v hibernaci, těžko ji šlo přehlédnout.

První film z roku 1982 stál velmi jasně na straně vietnamských veteránů, čímž k otázce vietnamské války přistupoval značně konzervativně. I tak se ale pořád dal vnímat všelijak. Knižní předlohu ostatně napsal vysokoškolský profesor David Morrell na základě svých zkušeností s veterány. Morrell, který mimochodem stále žije, vystudoval americkou literaturu, takže pochází spíš z liberálních vod. I tak má ale na kontě novelizace druhého a třetího filmu, rozhodně tedy nebyl zcela proti jejich poselství.

Pokud však lidé mohli vnímat jedničku i jako odsouzení vietnamské války, která prostě vytvořila generaci nepochopených veteránů, druhým filmem tato interpretace musí letět do koše. Nikoliv nadarmo se o Rambovi II mluví jako o de facto válečné propagandě. Film, v němž Rambo tak trochu retrospektivně vyhraje vietnamský konflikt (a vyřeší ožehavé téma amerických zajatců), je totiž pravicový až do morku kostí. Jeho původní scénář sice napsal starý liberál James Cameron, Stallone však jeho práci proškrtal a přidal vlastní připomínky. Včetně zásadních politických komentářů.

Stalo se tak na druhém vrcholu studené války, kdy v Americe vládl Ronald Reagan, jehož politika byla leccos, jenom ne pacifistická. Rambo měl rozhodně blíž k němu než těm, kteří volali po usmíření se Sovětským svazem a méně proaktivní (kritici by řekli „imperialistické“) zahraniční politice USA. Zároveň je pravda, že osmdesátkový akční film položil základy i řadě (sub)žánrů po něm. Není to poprvé, kdy film s jasným politickým názorem ovlivňoval i filmaře s jiným názorem. Oproti Triumfu vůle je však Rambo II přece jen podstatně koukatelnější…

Na to pak v roce 1988 navázal Rambo III, kde se Johnny pro změnu jal pomoct afghánským mudžahedínům v boji proti sovětským silám. Za jisté konstelace hvězd by samozřejmě bylo možné vypíchnout, že Rambo v Afghánistánu bojuje na straně obránců před invazí, zatímco ve Vietnamu byl on sám naopak členem invazních sil. V reálu jsou oba konflikty značně odlišné, ale jistá porce ironie mezi dvojkou a trojkou přesto teoreticky existuje. Filmaři, opět v čele se Stallonem, ovšem nehodlali ani na okamžik zapochybovat, že podobná intervence není spravedlivá. A tak i tentokrát Rambo dštil hněv a oheň v reálném konfliktu, jehož historický význam dostal po 11. září zcela nový rozměr. To už je ale trochu jiná historie.

V podstatě jen jednou Rambo bojoval za cosi, co by šlo označit za opačné, levicovější spektrum. Stalo se tak v roce 2008 ve čtvrtém filmu, který pro změnu reflektoval neklidnou situaci v Barmě či, chcete-li, Myanmaru. Rambo se postavil v boji proti vládním jednotkám na stranu utlačovaných povstalců z národa Karenů. Paradoxní je, že je snímek zpětně spojován s propíranou barmskou genocidou z let 2016 až 2018, kdy vládní síly likvidovaly minoritu Rohingů. V reálu se však jedná o dvě odlišné etnické skupiny na opačných stranách země. Většina Karenů například praktikuje buddhismus stejně jako většina obyvatel Myanmaru. Rohingové jsou naopak majoritně muslimové. Jedna filmová genocida se tak dostala (byť spíš omylem) do asociace s genocidou zcela jinou.

Konečně i poslední film se dočkal značných politických konotací, poněvadž tentokrát Rambo na americkém jihu bojuje s mexickými zloduchy (a nepřímo tak podporuje protiimigrační politiku prezidenta Trumpa). Jak je však z historie Ramba snad už jasnější, Rambo (potažmo Sylvester Stallone) vždy měl spíše pravicovější, respektive konzervativnější názory. To samozřejmě nemusí a priori vadit při jejich sledování ani liberálnějším divákům, stále jde o filmy, které jsou hlavně o čistokrevné akci. Bylo by ale chybou vytahovat na Stalloneho Rambovu politickou stránku až nyní. Vždy totiž byla jeho součástí a vždy ovlivňovala způsob, jakým své filmy natáčel. Jestli to je dobře nebo špatně a jak to ovlivňuje formální a uměleckou stránku oněch filmů, si pak už musí každý divák rozhodnout sám za sebe.

Rambo III začíná na Prima COOL v sobotu ve 20:15.