Recenze Posledního závodu: Měli byste na mrazivou českou novinku vyrazit do kina?

O osudném běžkařském závodě z roku 1913, při němž kvůli extrémnímu počasí umrzl závodník Bohumil Hanč i jeho přítel Václav Vrbata, už bylo v polovině 50. let natočeno drama Synové hor. A koneckonců i řada dalších filmů se zabývala strastmi nešťastníků, které zastihne krutá horská zima – namátkou jmenujme třeba Everest, Arctic či tuzemskou Vánici, již natočil Čeněk Duba pár let po Synech hor. Jak si v této konkurenci stojí aktuální Poslední závod?

Tomáš Hodan, který novinku napsal i zrežíroval, má na kontě zatím scénáře k satiricky laděným snímkům Marka Najbrta Čertí brko či Prezident Blaník, režíroval také několik dokumentů. Jedná se však o jeho celovečerní hraný debut, což na výsledku téměř není znát. Hodanovi se daří budovat atmosféru nevyhnutelné tragédie, podpořené audiovizuálními hody především v podobě burácející ledové smršti.

Hodan předkládá příběh o českém lyžaři Bohumilu Hančovi, který v letech před první světovou válkou vyhrál několik krkonošských závodů v běhu na lyžích. Pro klid své těhotné manželky Slávky chtěl se závoděním skončit, nakonec se však rozhodl zúčastnit ještě posledního závodu, na který měl přijet i vyhlášený závodník z Německa – a jedině Hanč mohl získat pro Čechy vytoužené vítězství.

Od začátku sledujeme dvě různé časové linie. Jedna vypráví právě slavný Hančův příběh, popisuje jeho rodinnou situaci a vůdčí pozici v jilemnickém svazu lyžařů. Druhá linka se odehrává v roce 1959, kdy je na jednu z krkonošských bud umístěn jako topič jistý Emerich Rath. Jedná se o Hančova přítele, který se mu také pokoušel zachránit život během onoho tragického závodu. Nyní na tento příběh vzpomíná, zatímco čelí úplně jiným problémům – kvůli svému německému původu je ostrakizován, ačkoli nesympatizoval s nacisty a během druhé světové války dokonce ukrýval židovského uprchlíka.

Právě v postavě Ratha se nachází největší rozdíl mezi aktuálním snímkem a starými Syny hor. Zatímco během tuhých poměrů 50. let se postava všestranného sportovce a volnomyšlenkáře německo-českého původu rozhodně nehodila, a tak se Rath objevil pouze ve vedlejší (a notně karikaturní) roli, v aktuálním Posledním závodě je umístěn do centra vyprávění.

Na jeho příběhu Hodan ilustruje, jak se napříč dekádami i režimy proměňuje dobová mentalita – a také v čem zůstává stále stejná. Čech s německými předky byl kvůli česko-německé nevraživosti před první světovou válkou vyvrhelem v obou národnostních skupinách a po uchopení moci komunisty v roce 1948 je zase odsuzován jako diverzant a potížista. Vzpomínající Rath (s tváří Oldřicha Kaisera) tak na konci 50. let čelí předsudkům i represi ze strany komunistického režimu – a stále především kvůli tomu, že se narodil na špatném místě ve špatný čas. Čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné…

Synové hor byli částečně poplatní době svého vzniku. Postava Hanče s tváří Josefa Beka zosobňovala typický socialistický vzor ušlechtilého klaďase, který v podstatě nesvádí žádný vnitřní souboj a pouze svému chybujícímu okolí dokazuje morální nadřazenost. Navzdory tomu se Synové hor dodnes mohli pyšnit mnoha kvalitami a skousnutelným ideologickým balastem. Poslední závod však rovněž trpí několika neduhy, jež nejsou v současných filmech výjimkou – Hodan jako scenárista rozehrál snad až příliš velké množství témat, které musejí postavy ze dvou časových rovin řešit, a tak se leckterým z nich nedostane adekvátního množství prostoru.

Nutno však podotknout, že emočně nový snímek funguje velmi dobře. Když se po rozehřívací první polovině rozjede samotný závod, divák je navzdory znalostem o osudech hrdinů napjatý a zvědavý. Napomáhá tomu i obětavý fyzický výkon Kryštofa Hádka v hlavní roli. Film tak nabízí lepší podívanou, než jakou by představovalo pouze kompetentní zdramatizování tehdejších událostí, což umocňuje i zmíněný poutavý vizuál a monumentální orchestrální hudba. Snímek se do kin navíc vydal v den výročí onoho tragického závodu, takže pokud si chcete dopřát trochu nadstandardní filmařské kvality, která ve sféře sportovních dramat překonává třeba i loňského Zátopka, můžete bez obav vyrazit za kulturou.