7 nejprovařenějších filmových klišé: Které vám vadí nejvíc?

Geniální vědec, který varuje svět přes katastrofou – ale nikdo mu nevěří! Páteční Supertornádo si nemůže stěžovat na přílišnou originalitu. Ačkoliv v podobných katastrofických filmech stojí absence příběhů přes kopírák až na druhém místě (po filmově krásně natočené VŠEOBECNÉ DESTRUKCI!), našim urejpaným já přesto nedalo nevzpomenout na baterii podobně provařených klišé.

7) Spása na poslední sekundu

Příklad: Goldfinger

Když záporák ve filmu sestavuje bombu, není nejdůležitější správné složení výbušné směsi či zabezpečení rozbušek, ale především umístění OBROVSKÝCH digitálních hodin, které všem okolo říkají, kdy celá ta sranda vyletí do luftu – a především umožní hlavnímu hrdinovi zkázu později zastavit pár sekund před jejím naplněním! V reálu, pokud jste pyrotechnik, kterému se právě něco takového podařilo, nejenže se nejspíše můžete těšit na plná kaťata, ale také na placenou půlroční léčbu v sanatoriu, kam se dostanete po nevyhnutelném nervovém kolapsu z blízkosti smrti. Ve filmech by ale deaktivace sarinové bomby celou HODINU před tím, než vyhodí do luftu dětskou školku, zřejmě nepůsobila dostatečně heroicky nebo co.

6) Romantický sprint přes letištní halu

Příklad: Přátelé

Hlavní romantický pár se rozejde a skoro-vždycky-ona se vydá vstříc nové budoucnosti pomocí aeroplánu. Jenže skoro-vždycky-on si vše nakonec rozmyslí a nezbude, než aby ji chytil těsně před jejím odletem a vše se pokusil napravit! Pro Čechy, pokud zrovna nerandí s cizincem, je tohle klišé dvojnásob vtipné, poněvadž v našem kontextu bychom majoritně mohli leda tak utíkat skrze maloměstskou autobusovou zastávku. Ale ani Američanům bychom v dnešním bezpečnostním kontextu úplně nedoporučovali rozběhnout se jako maniak letištní halou s batohem na zádech nebo velkou zimní bundou kolem trupu. Nebo vlastně v čemkoliv jiném, pokud jste se v létě trochu víc opalovali...

5) Poslední den do „důchodu“

Příklad: Počátek

Pokud vám v realitě pokladní řekne, že jde zítra do důchodu, nejspíše jí s úsměvem pogratulujete a dáte velké dýško (aby neumřela hlady moc brzo). Pokud však stejnou informaci pronese filmová postava, je čas se leda tak pokřižovat a přemýšlet, co si oblečete na její brzký funus. Příliš časně oznámená vidina šťastného konce je automaticky výzva k tomu, aby se mezi hrdiny a onen šťastný konec postavila komplikace – filmy o tom, jak jde vše nudně podle plánu, z logických důvodů příliš nevznikají. Nemusí přitom jít jenom o doslovný příklad postav kolem šedesátky jako z Volného pádu, ale libovolný „poslední džob, který nám vydělá miliardy už ve třiceti“, jak tohle klišé, telegrafující, že brzy půjde do tuhého (mnohdy doslova), činí v kterémkoliv věku!

4) Líbání v dešti

Příklad: Spider-Man

Za starých časů, když ještě neexistoval internet, znamenal déšť dvě věci: závlahu pro úrodu a dobrý důvod zůstat doma (v kontastu s dneškem, kdy jsme doma furt). Ve filmech však blížící se déšť prakticky vždy indikuje blížící se promáčenou erotickou scénu! Dokonce i James Bond se s Vesper spustil ve sprše + poté v dešti! Jenže asi to poslední, co by lidé v dešti měli dělat, je vyrazit vstříc padající vodě se záměrem dát si hubana! Tedy, pokud nechcete rýmu nebo zápal plic.

3) Zbytečná věda

Příklad: Jurský park

Ačkoliv dnes spousta lidí vnímá přínos vědeckého a technického pokroku poněkud skepticky, ve skutečnosti všichni z jejich řad čtoucí tenhle text tak právě činí na počítači nebo KAPESNÍM POČÍTAČI díky přenosu elektromagnetického signálu přes KOSMICKOU DRUŽICI, takže *shut up*! Díky vědě neumírá půlka z nás trapně už při porodu a můžeme si stahovat zámořské porno. Obojí je vítězstvím evoluce! Jenže ve filmech prakticky každý revoluční objev nutně vede v katastrofu – uděláte si dinosauří klony a oni se proti vám vzbouří. Postavíte geniálního robota a on na vás vystřelí atomovky. Vyléčíte rakovinu, jenže tím způsobíte zombie apokalypsu! Kdyby mělo tohle klišé ovšem pravdu, internet by se jako svědek našich nejhorších prohlížečových historií proti nám musel už dávno vzbouřit.

2) „A teď se rozdělíme“

Příklad: Věc

Existuje důvod, proč se války vedou mezi velkými vojenskými celky a nikoliv osamocenými kovboji – v počtech se obecně ukrývá síla dovolující překonat méně početnou skupinu nepřátel. Všeobecné pravidlo libovolné bitky ovšem automaticky přestává platit, pokud se ocitneme v hororovém žánru. Dokonce i poměrně inteligentní snímky jako Věc, v níž hlavní hrdinové poměrně rychle pochopí, že se mezi nimi ukrývá mimozemská obluda maskující se za člověka, se nebojí přijít s takovou botou, jako je rozdělení přeživších do skupinek po dvou, kdy nemůže být pro druhého z páru (pokud je Věcí) problém svého lidského kolegu nakazit a vtáhnout do svých řad. A jsou za to také po zásluze potrestáni, poněvadž horor, kde se všichni chovají příliš inteligentně a vše v hojném počtu přežijí, by zřejmě neskončil dostatečně děsivě!

1) Šťastný konec

Příklad: Star Wars – Epizoda IV: Nová naděje

Jasně, asi nikdo se nedívá na filmy kvůli tomu, aby zvýšil míru chuti spáchat sebevraždu. Když se to ale vezme kolem a kolem, poměr šťastných konců v realitě (tj. nula, protože všichni nakonec umřeme) a ve filmu (tj. skoro všech, krom intoušských černobílých severských dramat o tom, jak všichni nakonec umřeme) je přesto velmi krutě zkreslující! Chcete oponovat, že najdeme filmy, kde taky hrdinové nakonec umřou nebo se stanou zlými? Jasně. Některé bijáky svůj dobrý konec sice občas vynahrazují jistou mírou obětí padnuvších v průběhu story, ale i relativně depresivnější konce (nedávno třeba Rogue One) se přesto vždy dějí v zájmu vyššího šťastného konce (v tomto případě následného úspěchu z Nové naděje). A to je, sorry jako, prostě klišé!

Supertornádo začíná na Prima COOL v pátek ve 20:15.