5 starých sci-fi filmů, které má smysl vidět i dnes: Od Vesmírné odysey k Planetě opic

Ve čtvrtek večer na COOLu začíná Planeta opic! Ve verzi Tima Burtona z roku 2001 (podobně jako v té původní z roku 1968) ztroskotá astronaut s tváří Marka Wahlberga na mimozemské planetě, kde vládnou inteligentní chlupáčci, provede tu revoluci a… odletí zpět na Zemi? Ano, předělávka opičí klasiky si upravila slavný konec, v knižní předloze z roku 1963 ale příběh paradoxně končí stejně jako v Burtonově snímku. Budiž to testamentem tomu, jak moc byl film z roku 1968 významný. Nikoliv náhodou se jedná o jedno z nejzásadnějších starých scífek. Znáte však další obdobné filmové klasiky?

05) Barbarella (1968)

Čas od času zazní éterem idea, že dnešní generace už (oproti těm starším) nemá rozum, že je příliš infantilní a nebere věci vážně. Právě z podobných důvodů je tak užitečné si čas od času připomenout existenci filmu Barbarella, sci-fi snímku z roku 1968, v němž Jane Fonda zachraňuje vesmír jako spoře oděná, sexem/volnou láskou posedlá krasavice. Barbarella je zhruba totéž, jako kdybyste vzali první Hvězdné války, přifoukli Lukovi prsa, přidali pár tun drog a nechali to celé točit štábem lepšího pornofilmu. Zní to možná jako kritika, právě podobně unikátně ujeté filmy se však dnes už opravdu netočí!

04) Den, kdy se zastavila Země (1951)

Počátek studené války byl obdobím, kdy mnoha lidem řádně kapalo na karbid. Jen si to představte – šest let před premiérou Dne, kdy se zastavila Země, lidstvo zčista jasna vynalezlo bombu schopnou zničit (teoreticky) celý svět a jen čtyři roky před premiérou tutéž bombu získala i opačná strana železné opony. Existenciální tíseň vedla i k řadě unikátních filmů, mezi nimi i k této klasické sci-fi. V tom na Zemi přilétá mimozemšťan s temným varováním – klidně se na svojí ubohé planetě zabíjejte, když vás to tak baví, ale nesnažte se obrátit své zbraně do kosmu, jinak se se zlou potážete...

03) Them! (1954)

Jistě znáte Godzillu, ale znáte i Them? V tomto bijáku z počátku 50. let dští zkázu monstra podobně naboostovaná radiací, ale o fous uvěřitelnějším způsobem. Jedná se totiž o přerostlé mravence – ti přitom nejsou děsiví výškou průměrné velehory, ale naopak teoreticky extrémními počty. Když se ukáže, že radiace způsobila extrémní mutaci, rozbíhá se závod s časem o vyhubení všech potenciálních mravenčích hnízdišť. Takhle v roce 2019 to možná zní trochu trapně, Them! ale ve skutečnosti disponuje nečekaně hutnou atmosférou a umí velmi dobře prodat i svou béčkovou premisu.

02) 2001: Vesmírná odysea (1968)

Jdeme na stříbrnou příčku, na níž si hoví kosmická paráda jménem 2001: Vesmírná odysea. Slavný film Stanleyho Kubricka divákům v roce 1968 ukázal neuvěřitelně vzdálený rok 2001, v němž má lidstvo na Měsíci několik základen a posílá pilotované lodě k Jupiteru. Ačkoliv se tato predikce kapánek sekla, 2001: Vesmírná odysea dodnes disponuje neuvěřitelně pokročilými triky, u nichž se i ve věku superpočítačů inspiroval třeba Christopher Nolan při natáčení Interstellaru. Když se nad filmem navíc zamyslíte, popřípadě si přečtete knížku (popřípadě vám ho někdo vysvětlí na YouTube...), zjistíte, že zdejší nápady rozhodně stojí za pozornost.

01) Planeta opic (1968)

Část starých sci-fi ukazovala lidstvo v jeho lepších okamžicích, jiná část, jako původní Planeta opic, zase ve slabších momentech. Dnes samozřejmě už nikdo neocení zdejší závěrečný zvrat, v roce 1968 (zjevně nejlepším roku historie pro filmová sci-fi!) ale odhalení, že planeta opičáků je Zemí, nechávalo lidi sbírat si čelist ze země. Fascinující je při zpětném pohledu však i zdejší kvalita masek, avantgardní soundtrack nebo (opět) protiválečná zpráva – navíc ve filmu s jinak dost militantním Charltonem Hestonem. Jak vidno, zázraky se dříve skutečně děly!

Burtonova Planeta opic začíná na Prima COOL ve čtvrtek ve 20:15.