4 nejlepší filmy, v nichž lidstvo vyhladilo samo sebe

Zrozením planety opic vše jen započalo – v pátek večer totiž dorazí pokračování jménem Úsvit planety opic. A tentokrát už půjde o válku! Její výsledek nikoho, kdo zná původní film z roku 1968, asi nepřekvapí. Lidstvo si však pod sebou větev podřezává s železnou pravidelností – alespoň ve slavných filmech, které si teď připomeneme.

null

Matrix

I když bychom asi měli zmínit ságu Terminátor, ve skutečnosti v jejích nejstarších a nejlepších dílech o vyhlazení lidstva není proč mluvit. Ano, Homo sapiens bojuje se Skynetem o přežití a doznalo obrovskou jadernou ťafku – jednotlivé filmy však vlastně skončily na pozitivní notě. A filmy zasazené do oné válečné budoucnosti jako Terminátor: Salvation... necháme jejich osudu.

To původní Matrix, to je jiné kafe! Lidé sice disponují nějakým hnutím odporu, vše je ale zoufale zastřené oparem tajemna. A i pokud by Neo lidi vysvobodil z digitálního otroctví (což se nestane), většina uvězněného lidstva by se z prozření zbláznila. Jak navíc odhaluje sága Animatrix, roboti sami mají do magořiny Skynetu daleko a původně chtěli s lidmi žít v míru. Ba ne, Matrix možná dopadl neslavně, co do deprese z apokalypsy je však daleko výživnějším materiálem!

28 dní poté

Ze všech nejrůznějších (pseudo)zombie bijáků je 28 dní poté zřejmě tím nejdepkoidnějším. V první řadě je tu virus sám – zombie příběhy mnohdy povahu nemrtvých příliš nevysvětlují, protože by se brzy ukázalo, že koncept návratu mrtvých k životu prostě ve vysvětlování neobstojí. Ve 28 dnech poté se ale filmaři nebáli zombies po pár týdnech od epidemie jednoduše nechat umřít hlady – a nic to nebránilo ukázání teroru před tím či návratu epidemie...

Celý maniakální virus, který z vás udělá vražedného psychopata jenom šest sekund od infekce (!), je přitom navíc umělý výtvor, jak odhalují hned první minuty filmu. Aby bylo vše ještě komičtější, nejde o žádný produkt tajné laboratoře iluminátů..., ale prostě o něco, co omylem upekla generická vědecká laboratoř, do níž vtrhli pomatení ekologičtí aktivisti. Nahodilost celé zdejší apokalypsy (naznačené na konci druhého filmu) je zkrátka něco typicky ironického, co mohli natočit jedině Britové!

null

Vlákna

A na ostrově ještě na okamžik zůstaneme, ve zdejších končinách totiž rovněž vznikl film, který umí navozovat báječné noční můry! Zatímco nahoře či dole si lidstvo ke svému (skoro)vyhlazení muselo sestrojit zombie virus nebo roboty, ve Vláknech si vystačilo se starými dobrými termojadernými bombami. Jinými slovy, tenhle film je naprosto realistickou možností – a právě to jej činí tak děsivým.

Jasně, ne všichni tu umřou. Vlákna ale končí 20 let po jaderné přestřelce, která vrátila svět zpátky do špinavější doby kamenné okořeněné občasnou palnou zbraní a všudypřítomnými ruinami. Zatímco v první polovině si hrdinové užívali relativního komfortu moderní civilizace, na konci se mohou těšit leda tak na rychlou smrt – a ani ta tu není dopřána všem.

Planeta opic

Dost možná nejvýznamnějším bijákem o možnosti naší vlastní sebedestrukce je ale původní Planeta opic z roku 1968, na niž navazují nejrůznější další remaky, reimaginace a výplně. Nejde přitom jen o její stáří, ale i kombinaci motivů a překvapení. Když dnes jdete na film o konci světa, na 99 % je garantované, že o celém apokalyptickém prvku víte dlouho dopředu z trailerů. V roce 1968 bylo ale finále Planety opic šokující pro všechny okolo!

Bez internetu si nikdo nemohl vyspoilerovat finální odhalení, že se celý film odehrává na Zemi, již si lidé zřejmou jadernou válku sami poničili, a evoluční štafetu po nich převzali opičky. Co víc, na vrcholu studené války bylo spojení sebedestrukčních motivů s kosmickými lety (a cestování časem) něco neskonale geniálního! Co víc dodat? Planeta opic byla a stále je fenomenálním fenoménem!

null

Úsvit planety opic započne na Prima COOL v pátek ve 20:15.