Proč máme tak rádi filmy podle skutečných událostí? Tady je vysvětlení jejich úspěchu

Představte si, že se začnete dívat na film a hned na začátku úvodních titulků se objeví informace, že příběh vznikl podle skutečného příběhu. Anebo když přátelům v restauračním zařízení vyprávíte příběh a dušujete se, že je vážně pravdivý. Diváci v kině i posluchači kolem stolu budou rázem mnohem napjatější a zvědavější – jenže proč? Proč by mělo být důležité, jestli se zdařile vypointovaný, poutavý a inspirativní příběh zakládá na skutečnosti anebo vznikl pouze v hlavách scenáristů?

Hollywoodské strategie

Pokud se podíváme na to, jak filmy podle skutečných událostí hodnotí uživatelé na databázi IMDb i filmoví kritici, zjistíme, že obliba těchto děl rozhodně není vymyšlená. Srovnání snímků vzniklých v letech 1996–2015 vyšlo jednoznačně – diváci, kritici, a dokonce i Akademie udělující Oscary upřednostňují filmy podle skutečných událostí.

Datový analytik Stephen Follows, který zmíněnou analýzu provedl, přišel se zajímavou interpretací těchto závěrů: Filmy podle skutečných událostí jsou prý obvykle cílené na starší publikum, které se rozhoduje spíše podle recenzí a osobních doporučení nežli marketingových kampaní, a proto tyto filmy vznikají především v důsledku dobrého scénáře a dalších výrazných kvalit. Zato třeba filmy podle videoher či podobně specifických produktů, jež cílí především na určité komunity, si nemusejí s kvalitou tolik lámat hlavu.

Tyto principy potvrzuje třeba příklad slavného filmu Čistá duše. Životopisný snímek se zaměřil na geniálního matematika Johna Nashe, který během života trpěl schizofrenií, narušující osobní i pracovní vztahy. Oscarové drama si z Nashova životního příběhu vyzobalo to, co se do uhlazeného hollywoodského bijáku hodilo – tedy láskyplný vztah s manželkou a hrdinovu schopnost vědecké tvorby navzdory nevyléčitelné chorobě. Zisk čtyř Oscarů včetně toho za nejlepší film svědčí o tom, že tým kolem Rona Howarda udělal přesně to, co měl: Předložil realitu v dostatečně hladivém balení pro většinu diváků, kteří rozhodně nechtěli být zatěžováni děsivými detaily o rozpadlém myšlení a zborcených vztazích.

Skutečnost inspiruje a poučuje

A čím nás skutečné příběhy tedy tak lákají? K příběhu podle skutečné události se vždy lze nějak vztáhnout – pokud se předložené pozitivní události někdy někomu staly, mohou se přece stát i nám; a naopak, pakliže vyprávění pojednává o hrdinství či síle vůle, s níž protagonista dokázal čelit i ranám osudu, možná se podobně šlechetně jednou zachováme i my. To je velký rozdíl třeba oproti smyšleným fantasy příběhům, jejichž hrdinové mohou vykonávat libovolně chrabré skutky, ovšem čtenář či divák se na ně kvůli jejich odtrženosti od naší reality nemusí dokázat napojit.

Skutečné příběhy také mohou pomoci rozvíjet naši empatii. Díky audiovizuálnímu zpracování něčí životní cesty si lépe dokážeme představit, čím daná osoba procházela a jak určité překážky překonávala. To nám může posloužit nejen jako inspirace, nýbrž i jako názorná ukázka, s čím se třeba musel potýkat někdo z našeho okolí.

Skutečné příběhy nás navíc mohou poučit i o historii. Pokud se něco skutečně odehrálo, jedná se o dějinný fakt, který nás nemusí přímo podněcovat k hrdinským skutkům, ale obstojí i jako okno do určitého momentu v historii; přestože zarputilí dějepisci by jistě (a právem) prskali, že dramatické filmy se téměř ve sto procentech případů dopouštějí hrubých zkreslení dobové reality.

Když se však podíváme na hlavní postavy příběhů podle skutečných událostí, nejčastěji se jedná o průměrné, zaměnitelné osoby, často až přímo outsidery. Postupem času se jim však daří překonat jak vlastní limity, tak nástrahy osudu a stát se osobností buď slavnou, nebo historicky důležitou. A to ještě výrazně umocňuje sílu inspirace, kterou si z takových filmů můžeme odnést.

Zdroj: StephenFollows.com