29. července 2022 02:00

Všechno, co potřebujete vědět o akčňáku Bullet Train: Jak se točil vlakový nářez s Bradem Pittem?

První český trailer filmu Bullet Train

V novém akčňáku od režiséra Johna Wicka a Deadpoola 2, který jde do českých kin už 4. srpna, se zabiják Brad Pitt pokusí vyzvednout tajemný kufřík.

Brad Pitt ve filmu Bullet Train ztvárnil postavu nájemného zabijáka Berušky, který je odhodlán vykonávat svou práci mírumilovně, jelikož se mu spousta předchozích kšeftů vymkla zpod kontroly a smůla se mu lepí na paty. Osud má nicméně jiné plány, protože Beruška se při své nejnovější misi v nejrychlejším vlaku světa dostane do křížku se smrtícími protivníky. Jejich cíle jsou vzájemně propojené, ale zároveň protichůdné. Snímek natočil režisér filmu Deadpool 2 Davida Leitch. Konečná stanice představuje pouze začátek nepřetržité divoké a vzrušující jízdy moderním Japonskem.

O FILMU

„Beruška prochází existenciální krizí,“ říká Brad Pitt, který v komediálním akčním thrilleru Bullet Train hraje nájemného vraha, jenž se snaží vykonávat svou práci co nejmírumilovněji. „Příliš mnoho jeho posledních kšeftů skončilo neúspěchem a on začíná uvažovat o možnosti, že jediným, co měly všechny tyhle kšefty společného, je on sám. Myslí si, že se mu smůla začala lepit na paty v naprosto všech oblastech jeho života – ovlivnila i jeho práci a on se snaží najít způsob, jak to poklidným přístupem zvrátit.“

Pro režiséra Davida Leitche, který v minulosti vdechl svůj styl a vkus filmům jako Deadpool 2, byla šance režírovat film, který je zcela odlišný, naprosto jedinečnou příležitostí. „Přitahovalo mě, jak odvážný a originální je, a přesně takové filmy rád točím,“ říká. „Prostupuje jím atmosféra neutuchající zábavy a svižných dialogů. Ale nejdůležitější pro mě bylo, že má dobře definované postavy, které dávají hercům prostor se skutečně projevit. Je to zábavný akční thriller s bláznivými, teatrálními postavami – a je to také meditace na téma osudu. Opravdu.“

Příběh snímku Bullet Train spojuje dohromady sedm postav, jejichž cíle jsou vzájemně propojené, ale také protichůdné a občas i matoucí. „Osud tuhle skupinu lidí svede do jednoho vlaku a jejich energie spolu začnou reagovat tím nejšílenějším, nejbláznivějším možným způsobem,“ říká producentka Kelly McCormick, která je Leitchovou partnerkou jak profesně jako producentka, tak v osobním životě jako jeho manželka. „Pro Davida bylo důležité natočit film, do kterého se budete mít možnost po emocionální stránce skutečně vžít. Když spatřil příležitost, jak toho docílit právě s těmito postavami, šel do toho naplno.“

„Všechny postavy tu projevují svou lidskost,“ míní Leitch. „Beruška chce být lepším člověkem. Ale u postav, které ztvárnili Brian Tyree Henry a Aaron Taylor-Johnson, to je patrné i po stránce jejich bratrského vztahu – očividně jim na sobě záleží. Postava Joey King je sociopatka, ale ke svému otci má vztah, se kterým se můžeme všichni ztotožnit. Sice se na tuhle cestu vydáváte s partou nelítostných zabijáků, ale přesto s nimi můžete soucítit, bavit se, smát se jejich vtipům.“

Díky tomu se jedná o film, který přesně odpovídá Leitchovu režisérskému přístupu. „V dnešní době je těžké natočit originální film – ne pokračování nebo příběh o superhrdinech – ale my jsme se rozhodli této výzvě postavit,“ pokračuje Leitch. Prostřednictvím své společnosti 87North se Leitch snaží vnést do žánru akčních filmů a způsobu jejich pojetí svůj osobitý přístup. Do světa filmu vstoupil jako kaskadér, vypracoval se na vedoucího kaskadérského týmu a choreografa, a následně se odhodlal projevit svůj revoluční režijní styl ve filmech Deadpool 2, Atomic Blonde: Bez lítosti, Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw nebo John Wick. Leitch prohlašuje, že v akčním žánru je bezpočet možností, jak jeho pojetí obohatit. „Akci najdeme v komediích, v thrillerech i v hororech,“ říká. „Celý život se ve filmu věnuji akci. Akční film je pro mě přirozený. Takže mě nadchla myšlenka, že můžeme popustit uzdu fantazii a troufnout si vyzkoušet nejrůznější věci, protože se stále držíme akčních témat.“

Snímek Bullet Train je natočen podle knihy Kotaro Isaky, jednoho z nejpopulárnějších a nejuznávanějších japonských autorů detektivek. Dva z vedoucích výroby filmu, Yuma Terada a Ryosuke Saegusa, jsou spoluzakladateli tokijské manažerské společnosti CTB, jejímž cílem je představovat Hollywoodu současné japonské příběhy. Právě oni přišli s nápadem adaptovat román Bullet Train jako film s velmi různorodým hereckým obsazením rolí zabijáků z celého světa, odehrávající se ve stylizovaném Japonsku, a Leitchovo pojetí tohoto filmu plně podpořili.

„Bylo pro mě velice zajímavé sledovat hvězdný herecký tým filmu, který do tohoto příběhu vnesl takovou dávku energie a odhodlání,“ říká Isaka, autor knižní předlohy. „Toto jedinečné pojetí Japonska je velice překvapivé a ohromně zábavné – mám z něj velkou radost a vím, že diváci to budou vnímat naprosto stejně.“

Pro scenáristu Zaka Olkewicze, který román adaptoval, bylo důležitou součástí adaptace téma osudu. „Silně mě to oslovilo,“ konstatuje. „Beruška považuje svou smůlu za prokletí, ale ve skutečnosti je katalyzátorem štěstí druhých.“

Ve skutečnosti je to právě Beruškova smůla, která z něj udělala experta jeho profese. „Zdá se, že se vždycky něco pokazí tím nejbláznivějším způsobem a on na to musí okamžitě nějak zareagovat, díky čemuž je ve výsledku velmi efektivní,“ popisuje Olkewicz. „Ironické je, že právě díky tomu, že dokáže improvizovat, pokud se něco nedaří, je Beruška lepší než všichni ostatní ve vlaku.“

Přijít s nápady na takový vývoj hned sedmi postav, který by dával smysl, bylo relativně snadné. Udržet si přehled o tom, kde se která z nich ve vlaku nachází, bylo ale mnohem náročnější. „Občas moje nástěnka působila dojmem, že pátrám po sériovém vrahovi,“ vzpomíná Olkewicz se smíchem. „Křižovala se na ní obrovská spousta provázků, které označovaly to, jak se v každém okamžiku filmu všechny postavy vlakem pohybují. Byl to jediný způsob, jak zajistit, aby všichni věděli, kde se kdo nachází.“

Aby se celé dobrodružství mohlo zrodit, vytvořil Leitchův výtvarný tým prostředí uvnitř i vně vlaku tak, aby působilo nadsazeně. „Jedním z důvodů, proč byla práce na tomto filmu tak zábavná, byla potřeba vytvořit prostředí, ve kterém bychom se chtěli sami ocitnout,“ říká Leitch. „Salonní vůz, tichý vůz, vůz Momomon... Řídili jsme se tím, že jde o místa, kde můžeme zkusit přijít s něčím trochu odlišným, ale jak se ukázalo, celá tahle fáze příprav nás přivedla k nejrůznějším objevům, které následně vedly nejen k odvážným výtvarným rozhodnutím, ale ovlivnily i postavy a děj. Nejde o pouhé pozadí, kterým procházíme. Vydáváme se na drobné pouti, potkáváme malé zázraky.“

Při vytváření jedinečné vize Japonska viděného z oken vlaku začal tým záznamem japonské krajiny mezi Tokiem a Kjótem. Po pořízení těchto záběrů ve vysokém rozlišení vybudoval Leitchův výtvarný tým každý z vozů vlaku – tichý vůz, jídelní vůz, vůz s motivy Momomon – a to v ateliérech, kde byl za okny vlaku na LED obrazovkách přehráván zmíněný záznam krajiny. „Normálně byste to řešili pomocí vizuálních efektů. Postavili byste tam modré plátno a později na něj zakomponovali záběry pozadí,“ vysvětluje Leitch. „Díky LED obrazovkám zavěšeným podél celého sto metrů dlouhého vlaku jsme mohli natáčet jízdu vlakem přímo na place, zatímco jsme se fyzicky nacházeli ve vlaku. Říká se tomu virtuální natáčení a myslím, že pro herce a jejich výkony to byl obrovský přínos.“

Ve filmu se má ale samozřejmě objevovat stylizovaná verze Japonska. Když film sledujete, očekávejte, že vás překvapí. „Tohle je svět Bullet Train,“ popisuje Leitch. „Točíme moderní pohádku o osudu, takže je třeba diváka vtáhnout do příběhu, ve kterém se do tohoto světa přenese. Je plný splněných přání a nadsazených postav. Porušujeme v něm fyzikální zákony.“

Beruška je intuitivní a zkušený, ale vyhořelý agent, který má zkrátka smůlu. Když se nechá přemluvit na přijetí kšeftu, který působí velice snadno a zahrnuje pouhé vyzvednutí zásilky, nevědomky narazí na sestavu těch nejznámějších elitních zabijáků, kteří v branži existují.

„Možná se vám při představě Brada Pitta nevybaví zrovna komedie, ale je to velice inteligentní komediální herec, který si umí skvěle poradit s fyzickým humorem i tím, jak své repliky pronáší,“ míní Leitch. „A co je důležitější, Brad hraje Berušku tak, že vám na něm skutečně záleží. Myslí si, že má smůlu, ale ve skutečnosti je pro něj jeho štěstí výhodou a navíc se od něj šíří i na všechny ostatní.“

„Než jsme tu roli nabídli Bradovi, přemýšleli jsme, kdo by mohl Berušku zahrát,“ směje se McCormick. „Je to tak zajímavá, jedinečná, komplexní postava s netradičním vývojem.“

Když Pitt na projektu začal spolupracovat, pomohl definovat postavu, kterou by měl na plátně ztvárnit. „Umí s postavami pracovat naprosto skvěle,“ říká Leitch. „Měl několik geniálních nápadů týkajících se toho, co by chtěl svou postavě předat.“

„Ta hučka je dokonalým příkladem Bradovy geniality,“ prohlašuje McCormick. „Je to pravděpodobně největší a nejcharismatičtější hvězda na světě. Lidé očekávají, že se bude na plátně projevovat jako šarmantní, neodolatelná hvězda. Místo toho se schovává pod podivným kloboukem a má brýle, aby působil dostatečně zranitelně. Pojal svou postavu jako skutečného smolaře – Brad Pitt má v tomhle filmu smůlu v mnoha ohledech.“

Dvojčata Mandarinka a Citron ve skutečnosti nejsou dvojčata. (To byste asi neuhodli.) Ačkoliv jde o zdánlivě nesourodou dvojici, jsou to celoživotní partneři. Mandarinka je zabiják v obleku značky Savile Row s ulízanými vlasy a okázalými zlatými šperky – nejde o příliš nenápadného člověka. Citron se zase chová velice bezelstně a řídí se morálními zásadami, které si vypracoval výhradně díky ponaučením ze seriálu Mašinka Tomáš – přesto jde ale o stejně talentovaného zabijáka, jako je jeho dvojče.

Leitch si uvědomoval, že klíčem k úspěchu je najít herce, kteří by dokázali tento blízký vztah na plátně ztvárnit. „Energie a vzájemný vztah mezi Aaronem Taylorem-Johnsonem a Brianem Tyree Henrym byly evidentní naprosto okamžitě,“ konstatuje Leitch.

Taylor-Johnson a Henry souhlasí – a tvrdí, že jejich vztah na plátně se odvíjel od jejich vzájemného vztahu mimo kamery (a naopak). „Mandarinka a Citron kráčí bok po boku a opravdu na sebe navzájem spoléhají,“ říká Taylor-Johnson. „Existuje mezi nimi pouto lásky, hluboce zakořeněné partnerství, které už přetrvává spoustu let. Takové pouto musí fungovat na základě okamžitého vzájemného vztahu a přátelství nás obou, a Brian byl každý den zdrojem energie, odhodlání i vášně. Využíval jsem tuhle jeho energií, čerpal z jeho nadšení a charismatu. Je to bezpochyby jeden z nejlepších herců vůbec.“

Henry, známý díky svým rolím ve filmu Eternals a v seriálu Atlanta, říká, že se mu podařilo využít zábavný charakter dvojice jejich postav. „Citron je neuvěřitelně upřímný. Je to ten nejupřímnější, nejdětinštější a nejradostnější psychopat, jakého jste kdy viděli,“ říká. „Vejde do místnosti a nemůžete ho přehlédnout, ale zároveň má v sobě skutečnou lehkost. Proto je spojení s Aaronovým Mandarinkou tak dokonalé. Mandarinka je šílenec, a když se Aaron do své role skutečně vžije, má v sobě také jistou dávku jemnosti. Ztělesňuje sociopata na úrovni. Společně působíme velice svérázně a zábavně a jsme neuvěřitelně podivná dvojice, ale zároveň to skvěle funguje.“

„Nevím, jestli je Mandarinka psychopat, sociopat, psychopatický blázen nebo kombinace všech tří možností,“ míní Taylor-Johnson. „Mandarinka a Citron jsou vtipní, protože jsou neskutečně charismatičtí. Také okolnosti, ve kterých je potkáváme, jsou absurdní – jsou to vycvičení zabijáci a jsou extrémně nebezpeční, ale trochu jim přeskočilo. Ale hlavním důvodem, proč jsou skutečně zábavní, je to, jak se neustále hašteří jako dlouholetý manželský pár. Dokonce i když někoho právě svazují... nebo porcují na kusy.“

Henry v této roli používá britský přízvuk, aby měl stejný přízvuk jako jeho filmový bratr. „Mluvit britskou angličtinou je pro mě skutečnou poctou,“ říká. „Vždycky jsem si to chtěl zkusit, tvrdě jsem na tom pracoval a měl jsem skvělého instruktora. Mimo jiné je na tomhle filmu skvělé, že si každý z herců zahrál netradičně absurdní verze podobných postav. Brad hraje bláznivého, podivínského, smolařského zabijáka. Joey King představuje postavu ve stylu dívky z vyšší společnosti, která se během minuty dokáže změnit v chladnokrevného zabijáka. Všichni v tomhle filmu hrají naprostý protiklad toho, kým ve skutečnosti jsou. Kromě Aarona.“

Pro Mandarinku a Citrona je zabíjení záležitost. Pro Prince, mladou ženu ve vlaku, kterou ztvárnila Joey King, jde o čisté potěšení. Protože ví, že ji ostatní budou soudit podle vzhledu, plně tohoto mylného dojmu využívá. „Ví, že ji podceňují, a také ví, že je to pro ni výhoda,“ prohlašuje King. „Využívá svého roztomilého vzhledu a něžného hlasu, aby dostala, co chce – a co chce, to ví naprosto přesně,“ popisuje King. „Své skutečné touhy maskuje nemilosrdnou krutostí a svými hrozivými sklony k násilí. Ve skutečnosti ale touží po lásce a respektu – je zajímavé, že lidí, které má nejraději, se zároveň nejvíce bojí a nenávidí je.“

Leitch říká, že herečka, která si od práce na seriálu Princezna (její nový seriál na stanici Hulu, který sklízí nadšené recenze) odskočila k roli Prince ve snímku Bullet Train, dodala své postavě překvapivou hloubku. „První společné čtení scénáře s Joey King bylo velice emotivní a satirické způsobem, který nás překvapil,“ míní Leitch.

Tímto pojetím role se vyznačují scény Prince s Kimurou, kterého hraje Andrew Koji. „Princ je radostí bez sebe, že se Kimurovi hroutí život,“ říká. „Právě proto je zajímavé si takovou postavu zahrát. Měla jsem šanci pohrát si s emocemi způsoby, které jsem si doteď neměla šanci vyzkoušet, a byla to opravdu celkem zábava. Naše společné scény jsou ohromně rozmanité – od brutálních a srdcervoucích až po scény, které jsou naprosto k popukání, a cokoliv mezi tím.“

Než Kimura nastoupil do vlaku Šinkansen, byl tento tokijský kriminálník zcela na dně. Jako neustále podroušený alkoholik nastupuje do vlaku připraven pomstít se neznámému útočníkovi, který napadl jeho syna, a díky tomu zachránit jak vlastní pověst, tak i čest svojí rodiny.

Roli Kimury ztvárnil japonsko-britský herec a mistr bojových umění Andrew Koji. Kojiho zaujala komplexnost této postavy a témata štěstí a rodiny, která film zpracovává. „Ještě nikdy jsem se nesetkal s postavou, jako je Kimura, a tím spíš ne ve výpravném hollywoodském filmu, jako je Bullet Train. Od prvního okamžiku, kdy ho uvidíte, je vám jasné, že je to člověk v krizi, kterou ještě zhoršuje pohrdání jeho otce. Jde o rozhodující moment, který motivuje celý film a jeho příběh.“

„Jedná se o film o štěstí a myslím, že Kimura měl stejně jako Beruška celý život pocit, že je smolař,“ pokračuje Koji. „Když se chováte jako oběť, pak tuhle energii podvědomě přitahujete. Ale přijde chvíle, kdy se na něj štěstí usměje.“

„Andrewova postava je jádrem celého filmu,“ říká Leitch. „Jde sice rozhodně o příběh Berušky, ale emocionálním středobodem filmu – a postavou s nejsložitějším vztahem v něm – je právě Kimura.“

Hiroyuki Sanada v roli Kimurova stoického a neústupného otce, známého jako Stařec, ztvárnil komplexní postavu skromného květináře, který svou rodinu neústupně ochraňuje. Dokonce i když se Kimura utápí v alkoholu a vnímá obrovskou hanbu, kterou rodině způsobil, Stařec ví, že jeho syn dokáže přežít vše. „Získat tuhle roli pro mě bylo splněným snem, ale pak jsem zjistil, že mého otce hraje Hiroyuki Sanada,“ říká Koji. „Bylo to celé poněkud surrealistické. Nikdy mě nenapadlo, že by se moje cesty někdy zkřížily s Hiroyukim Sanadou.“

Když Stařec v obavách o Kimuru nastoupí do vlaku, podělí se s Beruškou o několik moudrých rad. „Vysvětluje mu pověst o Tentou-muši – což je japonský výraz pro berušku,“ popisuje Olkewicz. „Vysvětluje, že má na zádech skvrnu za každý ze sedmi lidských hříchů. Tentou-muši nepřináší štěstí – hromadí jen veškerou smůlu, aby ostatní mohli žít poklidně a šťastně. To je podle mého názoru velice krásná chvíle – jde o diskusi o smíření se s tím, proč na světě jsme.“

Zazie Beetz (Deadpool 2, Atlanta) je Sršeň, čtvrtý zabiják a mistr převleků, která se za každou obětí vydává v utajení. Většina z nich si ani neuvědomí, že po nich jde, dokud nevydechnou naposledy.

„Celý film představuje vyhrocenou hru kočky s myší,“ říká Beetz. „Zároveň bylo zábavné naplno se ponořit do karikatur a absurdit v roli špičkového zabijáka. Musela jsem přecházet mezi mnoha různými podobami a postavami.“

A co bylo pro Beetz obzvláště lákavé? Paruky. „Nikdy nenosím paruky,“ říká. „Jsem moc vděčná, že lidé mají moje vlasy rádi a vždycky chtějí, aby ve filmech působily přirozeně, ale upřímně, občas si chci vyzkoušet něco trochu jiného. V tomto filmu si užívám kompletní paruky. Byla to opravdu zábava.“

Sestavu zabijáků doplňuje Benito A Martínez Ocasio, kterého miliony fanoušků po celém světě znají spíše jako Bad Bunnyho. Tento úspěšný umělec si zahrál Vlka, zabijáka, který má na Berušku spadeno.

„Dlouho jsem si myslel, že Vlk bude starý, ostřílený nájemný vrah, který už všechno zažil a je nebezpečný, protože už to má za sebou. Pak se objevil Bad Bunny a všechny tyhle představy letěly z okna,“ říká Leitch. „Mary Vernieu, naše castingová vedoucí, navrhla do téhle role právě Bad Bunnyho, a jeho výkony v seriálu Narcos na nás udělaly velký dojem. K práci přistupoval zcela nepopsatelným způsobem – trávil čas na zkouškách, aby přišel připravený, a my jsme se inspirovali jeho nadšením. Pokud jste ho někdy viděli hrát, víte, že se do všeho pouští skutečně naplno. Takže místo toho, abychom ho nutili do honby za pomstou, jsme z něj udělali zamilovaného. To, že se této role ujal Bad Bunny, dodalo téhle postavě na lidskosti.“

Leitch říká, že emoce postavy se projevují i tehdy, když se spolu Vlk a Beruška rvou. „Vlk byl bláznivě zamilovaný a přišel o svou životní lásku, ale Beruška vůbec netuší, o co tu doopravdy jde,“ poznamenává Leitch. „Je to dobrý příklad toho, jak využít bojovou choreografii ve prospěch budování postavy: Beruška je zmatený a i během obrany se snaží vyhodnotit, co je to za chlapa a co se to děje, zatímco Wolfa ovládá neudržitelný hněv, způsobený tím, o co přišel.“

Herecký tým pak doplňují Michael Shannon v roli Bílé smrti, samotářského ruského mafiána, který se podílí na chodu mezinárodního zločineckého syndikátu, Sandra Bullock v roli Marie, klíčové postavy Kotarových knih a vynalézavé a oddané spolupracovnice Berušky, Logan Lerman jako svérázný syn Bílé smrti, Masi Oka jako Průvodčí, Karen Fukuhara coby koncesionářka Kayda Izumi, a v neposlední řadě také dvoumetrová tchajwanská užovka tenkoocasá zvaná Edwina, který se do zmatků nevědomky zaplete.

Když Leitch poprvé zvažoval nápad ujmout se režie snímku Bullet Train, přiznává, že jednou z největších výzev spatřoval v tom, jak vůbec vytvořit působivý celovečerní akční film, který se odehrává v jediném uzavřeném prostředí. „Když o tom David uvažoval, přemítal, jak má natočit akční film na tak malém prostoru,“ popisuje McCormick. „A já se ho zeptal, zda se naopak nejedná o skvělou příležitost. Rádi k věcem přistupujeme právě takhle – děláme z problémů příležitosti.“

„Problémem je, že se nacházíme ve vlaku, ale skvělou příležitostí je, že se nacházíme ve vlaku,“ usmívá se Leitch. „Když se problémům a výzvám postavíte, když před sebou máte překážky, které musíte překonat, tak je choreografie rázem zábavnější, uspokojivější a kreativnější. Místo toho, aby dva lidé bojovali v ringu, se teď vše odehrává v omezeném prostoru tunelu nebo ve specifickém prostředí jídelního vozu, tichého vozu nebo na záchodě. Jste nuceni hledat způsoby, jak vše pojmout co nejzajímavěji, a nakonec díky právě těmto výzvám dosáhnete lepších výsledků.“

Návrh jednotlivých vozů měl na starosti výtvarník David Scheunemann, který podle svých slov od začátku úzce spolupracoval s kameramanem Jonathanem Selou. „S Jonathanem velmi úzce spolupracujeme od chvíle, kdy začínáme natáčení filmu připravovat,“ říká. „Jediný způsob, jak navrhnout dobrou scénu, je integrovat do ní všechny osvětlovací prvky, které budete později potřebovat. Jde o to vytvořit kulisy, které fungují vizuálně i technicky na všech úrovních. Každý světelný zdroj byl navržen, otestován, prodiskutován a zabudován do kulis tak, aby pokryl téměř každou situaci, kterou Jonathanův návrh osvětlení a seznam záběrů Davida Leitche vyžadoval.“

Scheunemannovy návrhy umožnily, aby byly dva vagony ve skutečné velikosti, které jeho konstrukční tým postavil, jednoduše přizpůsobitelné, takže každý z nich mohl být upraven a přestavěn tak, aby posloužil jako kulisy pro scény z více vagónů, včetně rodinného vagónu s motivem Momomon. Speciální rodinný vůz Momomon vyžadoval rozsáhlá vylepšení na míru, jako například sytě růžové kožené prvky interiéru i exteriéru vlakové soupravy, které vagón přeměnily do pestrobarevného anime stylu. Scheunemannův smysl pro detail ovlivnil i koncepci anime postaviček Momomon. Spolupracoval dokonce i s kostymérkou Sarah Evelyn, aby společně vytvořili kostým jedné z postaviček Momomon ve skutečné velikosti pro potřeby interakce s cestujícími.

Jakmile se pak v takovém prostředí ocitnete, mohou vaši nájemní vrazi využít cokoliv, co se jim jen trochu hodí. „Člověk by neřekl, že v jedoucím vlaku narazíme na tolik zbraní, ale máme tu pistole, nože i samurajské meče. A to je jen začátek,“ vysvětluje Leitch. „Najdeme tu hada, láhev na vodu, notebook. Figuruje tu násada od koštěte a kuchyňský nůž, přilepené k sobě lepicí páskou. Ke slovu přijde i čisticí roztok. Do akce se zapojí dokonce i zmíněný kostým postavy z anime Momomon.“

Jak k tomu došlo? „Šlo o jednu z těch zvláštních náhod,“ pokračuje Leitch. „Během příprav na natáčení našla Sarah Evelyn, naše kostymérka, někde fotku člověka, který se snažil nacpat do vlaku obrovského plyšáka. Využili jsme ji k tomu, abychom si pro potřeby návrhu kostýmů ujasnili, co má ten člověk na sobě, ale pořád jsme se k ní poté vraceli – všem nám to přišlo zajímavé. A začali jsme si to spojovat – protože už jsme s výtvarným týmem pracovali na návrhu vagónu Momomon, říkali jsme si, že bychom tuhle situaci mohli zopakovat právě s anime maskotem. A co kdyby byl v kostýmu jeden ze zabijáků? To jsou ty úžasné náhody, které nastávají, když máte k dispozici skvělý tvůrčí tým, který je ochotný se s vámi do něčeho takového pustit a pružně se přizpůsobovat.“

V ateliéru 26 společnosti Sony vyrostly kulisy obou vlakových vozů a také kulisy vlakového nádraží, které Scheunemannův tým proměnil do podoby celkem pěti různých. Scény na tokijském nádraží a jeho okolí tvůrci filmu natáčeli v upravených prostorách areálu Los Angeles Convention Center, a vedlejší ulice v centru města se proměnila v rušné tokijské ulice plné blikajících neonových nápisů, stánků s jídlem a trhovců.

Japonsko ve filmu Bullet Train nikdy nebylo koncipováno realisticky. Scénář vyžadoval stylizovanou, nadsazenou, imaginární verzi této země, ale zároveň takovou, která by respektovala tamní kulturu a byla upřímná. I když si tedy tvůrci při návrhu filmových lokací dovolili jisté tvůrčí odchylky a jejich cílem bylo, aby navrhli prostředí, které by nejlépe vyhovovalo příběhu a povaze filmu, věnovali přesto velké úsilí rozsáhlému studiu podkladů, na základě kterých vše realizovali. Například na Oscara nominovaná výtvarnice dekorací Elizabeth Keenan úzce spolupracovala s poradcem pro kulturu, aby měla jistotu, že vše – Tokio, nádraží, značení, desítky různých japonských pochutin, novin, časopisů, automatů, restaurací a stánků s jídlem – bude odpovídat realitě.

Za okny vlaku toto imaginární Japonsko ubíhá rychlostí 400 km za hodinu. K jeho vytvoření použil Leitch se svým týmem technologii LED panelů, které obklopují vagony vlaku a vytvářejí tak kompletní iluzi japonské krajiny.

Vedoucí vizuálních efektů Michael Brazelton a jeho tým spolupracovali se společností Lux Machina, která navrhla a zkonstruovala interaktivní LED panely s vysokým rozlišením pro zobrazování tohoto pozadí. Samostatný japonský štáb pak měl za úkol nasnímat obraz pomocí specializovaných kamer, které natáčely trasy podobné trase Tokio-Kjóto, po které jede filmový Šinkansen.

Jedním z klíčových problémů byla pro japonský štáb nemožnost natáčet ve skutečných vlacích, nebo dokonce na nádražích. Řešením tedy bylo natáčet tyto záběry na japonských dálnicích při dodržování všech rychlostních limitů, které jsou podstatně nižší než rychlost 400 km za hodinu, které může dosáhnout rychlostní vlak. Jakmile měli technici záběry k dispozici, mohli je zrychlit tak, aby rychlost vlaku působila správně.

Při zobrazení na LED obrazovkách za okny Scheunemannova vozu mohl tým techniků vlak a LED panely, a kulisy tak mohly sloužit pro záběry z vozů první i druhé třídy, jak bylo zamýšleno. „Dokázali jsme věci, u kterých nás nikdy nenapadlo, že jich kdy budeme schopni,“ popisuje Brazelton.

„Právě to pro mě bylo největším zdrojem stresu – jak diváka přesvědčíme o tom, že skutečně projíždíme Japonskem ve velkém vlaku, když natáčíme ve dvou vagonech v areálu společnosti Sony, které přitom mají na plátně působit jako vlak se dvanácti vagony,“ říká Leitch. „Takové reálné prostředí našim hercům opravdu hodně pomohlo. Místo abyste se dívali na modré plátno a snažili se představit si ubíhající krajinu, okamžitě vnímáte rytmus a tempo celého filmu.“

Kostymérka Sarah Evelyn pomáhala pro tuto stylizovanou, imaginární verzi Japonska dotvářet šatník postav.

Spolu s Pittem a pod Leitchovým vedením vytvořila Evelyn styl oblékání samotného Berušky, který odrážel jeho vnitřní existenciální krizi. „Musíte herce respektovat, ale ve finále je rozhodující, jak bude působit jeho postava,“ popisuje Leitch. „Původně jsme si rozhodně nepředstavovali, že Beruška bude působit zanedbaně. Ale když vás Brad seznámí se svou představou a ta postava vám ožije před očima, je to zcela evidentní. Jde o skvělou volbu a šli jsme do toho naplno.“

Evelyn říká, že i jí se Pittova koncepce této postavy líbila, jakmile se o ní dozvěděla. „Právě v současnosti možná zpochybňujeme tradiční představy o tom, jak vypadá hrdina, a mám pocit, že Brad na to zcela vědomě zareagoval,“ míní. „Díky němu je příběh filmu neuvěřitelně strukturovaný a umožňuje vám pokládat si více otázek. Beruška je v podstatě velice neochotný hrdina. Raději by se vydal na ryby.“

Evelyn oblékla Berušku do volnějšího oblečení – kalhot Dickies, bílého trička a zelené bundy, doplněného kabátem, teniskami a charakteristickou hučkou. Všechny součásti kostýmu Berušky byly ušité na míru kostymérským týmem, aby Pittův přerod v zabijáka, který na svých bedrech nese břímě neutuchající smůly, byl skutečně kompletní.

V souladu s motivem nečekaných rozhodnutí se Evelyn při vytváření kostýmů Mandarinky a Citrona rozhodla porušovat konvence a očekávání. „Filmový svět má svá vlastní zaběhlá pravidla a já si říkala, že by bylo velice zábavné je porušit,“ popisuje a poukazuje u toho na klišé: „Vrazi nebo padouši nosí tmavé obleky. Taková jsou očekávání a mně se líbí myšlenka na návrat k podobným výrazovým prostředkům.“

U těchto postav tedy Evelyn začala obleky – a od toho okamžiku se vydává zcela proti veškerým očekáváním. Taylor-Johnsonův Mandarinka je chlapík z East Endu, který dává přednost na zakázku šitému třídílnému obleku Savile Row s kapesníčkem v kapse... a přidává k němu další doplňky. Vzpomínáte, jak Coco Chanel prohlásila, že se máte podívat do zrcadla a jeden doplněk si sundat? Inu, Mandarinkovi tohle nikdo neřekl. Nosí tedy starožitnou medaili svatého Kryštofa, placatku, prsten na malíčku, boxery, a na znamení svého východolondýnského původu také ponožky West Ham United.

V případě Henryho obleku se Evelyn vydala jinou cestou. Tato postava nosí džínové oblečení (styl přezdívaný jako „kanadský smoking“), které zjemňuje Citronův britský dělnický původ a jeho láska k mašince Tomášovi.

„Pro Mandarinku jsme na zakázku ušili oblek Savile Row s jistým nádechem Toma Forda,“ popisuje. „Líbil se nám nápad, že by Citron vypadal stejně, ale jinak, takže jsme mu nadělili džínový ‚oblek‘ s červenými šlemi – klasický, ale cool a trochu rebelský.“

V případě Prince měla Evelyn příležitost pohrát si u Joey King se stylizací školačky. „Joey je úžasná, jako spolupracovnice je nepřekonatelná,“ obdivuje ji Evelyn. „Byla naprosto vstřícná mým nápadům, a jakmile jsme se dostali k úpravám, ovlivnila kostýmy svým vlastním stylem. Stylistickým základem pro její postavu byl její životní příběh: byla poslána do internátní školy, kde podle našich představ byla nucena nosit školní uniformu. Kromě toho nás zajímalo zjistit, jakou sílu má školní uniforma ve vizuální kultuře a filmovém lexikonu Japonska. Inspirovali jsme se představou elegantní školačky ve stylu Alexy Chung v Miu Miu nebo Britney Spears v Baby One More Time.“

Ačkoli Leitch dává přednost prokládání akce a komediálních momentů dobře známými písněmi, u filmu Bullet Train cítil, že bude potřebovat tradičnější hudební doprovod. Obrátil se proto na skladatele Dominica Lewise a dal mu potřebné pokyny. „Řekl jsem mu, že ve svých filmech rád používám spoustu existující hudby, ale že nevím, jestli se pro tenhle film taková práce s hudbou hodí,“ vzpomíná. „Pořád jsem chtěl, aby to mělo epizodický rokenrolový nádech, díky kterému je vám skladba okamžitě přístupná – jako písnička, kterou už znáte. A on opáčil, že ví, jak na to.“

Tak začala spolupráce, která pokračovala až do chvíle, kdy Leitch film zcela dokončil. „Vytvořil motivy pro všechny postavy – což není nic neobvyklého, ale tyhle byly opravdu provokativní a výrazné. Rock and rollový styl pro Bílou smrt. Punková atmosféra pro Prince. Krásné latinskoamerické vlivy pro Wolfa. A pro Starce pak tradičnější hudební doprovod s krásnými smyčci a skutečným emocionálním nábojem. Měli jsme tedy sedm postav se sedmi motivy, z nichž všechny musely mít svůj vývoj a skončit propojením tak, aby to celé dávalo smysl. A právě to se mu podařilo. Pojal to tak trochu ve stylu Čisté duše, kde se hudební motivy různě prolínaly. Je to krásné.“

Samozřejmě, že ve filmu narazíme i na několik situací, kdy zazní známé písně. „Napadlo nás, že bychom mohli známé písně nahrát znovu a se zajímavými umělci,“ vysvětluje Leitch. „A tak jsme pořídili nové nahrávky písní Staying Alive a I Need a Hero ve spolupráci s japonskými umělci. Dominic nahrál s konkrétními umělci několik různých původních skladeb, a pro Vlka napsal píseň, kterou nahrál Alejandro Sans.“

Bullet Train jde do českých kin už 4. srpna.

redakce Prima Cool

redakce Prima Cool

Všechny články autora

Populární pořady na Prima Cool

RE-PLAY

Zábavný / Esport / Publicistický