Recenze největšího favorita na Oscara: Tak velkolepé filmy už netočí ani staří mistři

Už z trailerů bylo zřejmé, že Brutalista nebude na jistotu hrající historickou oscarovkou jako předchozí akademií oceněné sentimentální retro kousky typu Králova řeč nebo Čistá duše. Režisér Brady Corbet se zhlédl spíše ve znepokojivých freskách o temném egotistickém pozadí amerického snu jakými jsou Až na krev nebo Občan Kane. Pokud patříte mezi jejich fanoušky, jistě najdete mnoho věcí, které budete na tomto filmovém monumentu obdivovat.

Příběh fiktivního židovského architekta Lászla Tótha (Adrien Brody), který se po přežití hrůz druhé světové války pokouší o restart v novém útočišti státu Pensylvánie, se dá zpočátku číst jako vyprávění o dozvucích diaspory a zkušenosti migrantů ocitajících se v prostředí ekonomického boomu – na první pohled plném reklamních úsměvů a příležitostí, ale působícím zároveň krutě a odtažitě, obzvláště, když hlavní hrdina tak úplně nezapadá a co se týče svých vizí, nehodlá dělat kompromisy.

Když se na scéně objeví neklidný průmyslový magnát Van Buren (Guy Pearce) se svým rodinným impériem a nabídne jako mecenáš Tóthovi možnost vytvořit jedinečnou stavbu, stane se její budování snem i neustále se prodlužující noční můrou, která odkryje mnoho traumat uvnitř postav a konfliktů mezi nimi i společností. Pokud vám to trochu připomíná synopsi nedávného průšvihu Megalopolis, není to náhoda, protože oba filmy pracují s architekturou jako symbolem a mají nemalou ambici říct něco o podstatě umění, jeho vztahu k lidské duši a nesmrtelnosti.

Brutalista se hýbe kolosálním způsobem pomocí nádherně vystavěných (mrk mrk) záběrů točených na dobový 35mm analogový formát VistaVision. Člověku je najednou líto, že veteráni žánru jako Scorsese dávají už dlouho přednost digitálním omalovánkám a berličkám moderní postprodukce, když tak autentickou atmosféru dokázal Corbet s kameramanem vtipného jména Lolem Crawleyem vykouzlit za skromných deset milionů dolarů. Vizuál famózním způsobem povyšuje skvěle padnoucí hudba Daniela Blumberga, který má za sebou přitom pouze jediný předchozí projekt. Naprosté zjevení!

Přestože Corbet několik scén rozehrává v sáhodlouhých dialozích a hrozí, že se jeho film stane nabubřelým festivalem deklamací, dokáže držet rozumnou míru. Dost pomáhá patnáctiminutová přestávka v polovině obří stopáže a hlavně měnící se tempo i schopnost zneklidňovat detaily na periferii záběrů. Nikdy nepodlehne vlastní váze i protože Brody a Pearce vědí, jak si hrát s dynamikou svých postav a tenze mezi nimi nikdy nezačne být průhledná či nezajímavá.

V závěru se děj začne překlápět skoro až v melodramatickou tragédii sebedestrukce, kterou včas utne skutečně brutalistní závěr jedné šokující večeře. Ten konečně zavede diváka do hlubin betonového chrámu a směrem k vypointovanému epilogu obracejícím naruby známé moudro, že důležitá je cesta, ne cíl.

Corbetovo dílo je možná v něčem až příliš konkrétní a zatěžkané, podobně jako architektonický styl nesoucí ve svém názvu. Někteří ho vnímají ve své abstrakci a radikální práci s hmotou jako důležitý a nadčasový, jiní naopak jako arogantní výstřelek jedné éry, který by nejraději vymazali z učebnic a tváří měst. Brutalista krásným a fascinujícím  způsobem dokazuje, že formu a obsah lze sice myšlenkově oddělit a pitvat, ale ve výsledku jde o projevy něčeho komplexnějšího a nekonečně ambivalentního, jehož zkoumání je podstatou umění.

Brutalista vstoupí do českých kin 6. února 2025.

Zdroj: Autorský text

Video: český trailer filmu Brutalista