5 největších klišé z katastrofických filmů: Nechte už Bílý dům na pokoji!

Sobotní teploměr ukáže na Prima COOL Absolutní nulu – ve 20.00 totiž startuje katastrofický biják o větším než malém mrazu! Krom počítání obětí si můžete při filmu rovněž zahrát hru na počítání klišé žánru. Připravili jsme pro vás praktickou shrnutí těch nejčastějších z nich.

Přítomnost designovaného proroka

Všichni to známe – městečko, kontinent či celý svět si užívají klidu a míru, ale osamocený geniální, leč společností vyloučený vědátor prorokuje apokalypsu. Nikdo mu nevěří, pak se však začnou dít zvláštní věci, svět tak najednou prosí o odpuštění. Všemu šlo zabránit, jenom kdybychom tě poslouchali! Nejenže se tohle klišé v katastrofácích opakuj nepříjemně často a je tak otravné, ale navíc z filmů přetéká i do reality – všichni Svědci Jehovovi a celá řada jim podobných je však v reálu podobně otravná, jak by byl i prototyp hrdiny katastrofických filmů.

Přítomnost designovaného padoucha

Skutečný konflikt tohoto žánru samozřejmě plyne z mimozemské invaze, dštící sopky anebo hořícího ledovce. Jenže režiséři trpí jakousi utkvělou představou, že bez lidského padoucha by jejich dílko bylo čímsi nedokonalým. A tak nám do záběru neustále musejí cpát nejen hlavní dvojici (obvykle muž a žena, žejo), ale i někoho, kdo ji ohrožuje krom samotné pohromy. Problém je, že ten někdo je schválně napsán tak, aby byl co možná nejvíce nesympatický – jeho prvoplánovost je však otravnější než postava samotná. Však si vzpomeňte na všemožné scény se snoubencem Rose z Titanicu anebo miliardou jeho kopií z filmů jako 2012, San Andreas a mnoha podobných. Víte, že máme pravdu. Víte, že byste na ty filmy koukali i bez designovaného padoucha z masa a kostí…

Nesmrtelné děti, nesmrtelní psi

Jasně, všude kolem detonují města, ale pokud se ve filmu objeví dítě nebo zvířátko, je jasné, že právě ono bude nezničitelné! Pokud se dvojice sejde v jediné scéně, jejich kombinovaná aura nesmrtelnosti chrání i jiné přítomné postavy. Typický příklad? Scéna v tunelu ve Dnu nezávislosti. Celé město hoří, a zvláště v tunelu by nebohé prchající holce Willa Smithe došel rychle vzduch – ale díky do náruče malého klučiny heroicky utíkajícímu psovi to trojce přežije jenom s trochu začouzeným obličejem. Víte, co by ale bylo katastroficky děsivější? Kdyby byl opak pravdou a ve filmu bychom viděli jak mrtvé zvíře, tak i dítě! To by pak jeden teprve pocítil skutečný dech katastrofy!

Destrukce se neobejde bez ničení památek

Tady to vezmeme stručně – jasně, chápeme, že apokalypsu je nutno na něčem ukázat. Ale koukat na po miliontý bořený New York nebo Bílý dům je přece jen trochu nuda. A kolikrát jsme viděli zničený symbol Hollywoodu či Golden Gate? Příkladů je víc, než napočítám na prstech jedné ruky (dále bohužel počítat neumíme). Přitom při dnešní ceně triků by ledajaké globálně-katastrofické filmy klidně mohly do různých částí světa vypouštět „regionalizované“ verze – klidně ukázat další zboření Sochy svobody, ale k tomu v Japonsku ukázat další zruinování Tokia, a u nás třeba zase Pražského hradu...

Okno do budoucnosti

Asi nejděsivější na katastrofácích je, že jde vlastně o vyhlídku na to, co se časem stejně stane. San Andreas se vyplní spíše dříve nežli později, ale i Den nezávislosti je vlastně taková metafora nevyhnutelného – jednou, třeba za rok při teroristickém útoku, třeba za miliardy let při konci vesmíru, prostě New York stejně lehne popelem. Stejně jako my všichni. Problém je, když se jednou za uherský rok prognóza vyplní jako při 11. září 2001 a najednou si diváci uvědomí, že to, čím se bavili před pár lety v kinech, jim najednou vyvolává úzkostné stavy. Adorace filmové a fiktivní destrukce je tak vlastně meč o dvou ostřích – je supr to sledovat jen v ultra HD nebo na velkém plátně.

Kdesi uvnitř hlavy se stejně nikdo z diváků nemůže bavit dojmu, že jeho úsměv a pobavení je jenom křeč nepodobná nadšení lidí, co dříve sledovali na náměstích veřejné popravy – jenom tentokrát existuje nenulová šance, že člověk sleduje vizi popravy vlastní. A s tím katastrofáky nic neudělají, ani kdyby se rozkrájely. Tenhle apel je totiž jejich tělem i duší.

Absolutní nula začíná již v sobotu ve 20.00 na Prima COOL.