Chcete nechat odpočinout své nohy? Půjde to jen s Místenkou, nebo s vlastní židličkou...
Počet konfliktů v dopravních prostředcích MHD v Praze každoročně stoupá a v posledních letech je smutným trendem, že jich policie musí řešit i několik denně. Nejčastější jsou výjezdy k případům, kdy se cestující pohádají o sedačku a není výjimkou, že konflikty přerostou ze slovní přestřelky ke strkanici nebo dokonce rvačce. „Já mám právo sedět,“ ozývá se čím dál tím častěji z dopravních prostředků.
„Konflikty ve vozech metra, v tramvajích a autobusech nejen že znepříjemňují cestu ostatním cestujícím, ale zdržují i samotnou dopravu,“ říká dopravní expert František Měch. S tím by však měl být už brzy konec.
Za pár měsíců si totiž v pražských autobusech a vagónech metra nesednete, pokud nebudete mít Místenku - speciální povolení od Dopravního podniku. To se budou prodávat v automatech na jízdenky, které najdete v každé stanici metra, a doplní tak aktuální OpenCard i Lítačku. „Místenka na jednu časově neomezenou jízdu bude stát pět korun, pokud by cestující trval na sezení u okna, tak bude cena dvojnásobná,“ říká Měch. Od nového roku by měly být k dispozici i měsíční, čtvrtletní a roční místenky, jejichž cenu DPP oznámí během příštích dvou týdnů. Kdo si včas nekoupí místenku, bude si muset postát, nebo si sednout na vlastní přinesenou židličku. Povoleny jsou i polštářky, tzv. podprdelníky, nafouknuté duše nebo fatboye.
„Během dopravní špičky posílíme i kontroly v prostředcích MHD. Revizoři budou kontrolovat nejenom jízdenky, ale i jestli cestující nesedí na místech, na něž nemají oprávnění,“ dodává expert. „Není totiž horší situace, než když si zaplatíte místo u okna a nějaká drzá babička, nebo nedej bože těhotná žena vám ho zasedne,“ přiznává.
Cestující starší sedmdesáti let se ovšem bát nemusí, jejich obvodní lékař jim vystaví potvrzení, které si pak mohou v některém z infocenter bezplatně vyměnit za roční Místenku. Dopravní podnik si od této změny slibuje větší komfort pro cestující a plynulejší provoz. „Placení za místa k sezení úspěšně testovaly dopravní podniky v Karáčí, Bogotě nebo Ulánbátaru a nevidíme důvod, proč by nemohlo fungovat i u nás,“ uzavírá Měch.