Rozhovor s vítězem 9. Pekelné výzvy Martinem

Pekelná výzva (9) - Soutěžící - Martin (Rytíř)

Na casting čekal v mrazivé Praze několik hodin. Vyplatilo se. Martin Žofčin prošel peklem a z Pekelné výzvy s pořadovým číslem devět si odnesl 60 tisíc korun.

Vždycky prý záviděl lidem, kteří dostali tu možnost a ocitli se v některé z už odvysílaných reality show nebo adrenalinových televizních soutěží. A tak se rozhodl, že se do jedné takové sám přihlásí. „Mám rád výzvy a extrémní sporty. Problém je v tom, že nemám moc času a možností je provozovat v osobním životě. Ve vašem pořadu bych se tudíž snažil vší možnou silou, abych vyhrál a všechny poslal domů s banánem v ruce,“ napsal. Na casting přijel vlakem ze severní Moravy, kde žije, už v půl čtvrté ráno. Do desíti hodin pak bloumal noční a probouzející se mrazivou Prahou.

Čtyřicet tisíc korun jste musel spálit v pekelném ohni. Bolelo to?
To víte, že ano! Matematickou otázku na nejmenší možné prvočíslo jsem si až tolik nevyčítal. Matematika mi nikdy nešla, věděl jsem, že odpověď asi nevymyslím. Ale s tím hokejem to byla trochu ostuda. Nejsem sice fanoušek, který nevynechá žádný zápas, ale na hokej se dívám rád a jsem si jistý, že nějaký zápas z MS jsem viděl. Jenže víte, jak to obvykle je, člověk se dívá na zápas a nemá ani tušení – a nijak se o to ani nezajímá, pokud to není v nejbližším okolí – kde se ten zápas hraje. To byl i tento případ. Ale jsem rád i za těch 60 tisíc, byť v dnešní době to nejsou žádné velké peníze.

Jak jste s nimi naložil?
Zatím nijak. Budete se divit, ale mám je všechny pořád na účtu. Když jsem vyhrál, přítelkyně plánovala, že bychom mohli odjet někam na dovolenou, ale já jsem byl spíš pro to je ušetřit. Vždycky se hodí mít něco na horší časy, i když nakonec možná teď na jaře nebo v létě plánovaná dovolená přijde ke slovu. Přítelkyně mě přesvědčila. (směje se) Ale kdyby nebylo jí, nekoupil bych si asi vůbec nic. Vždyť já si nekoupil ani žádnou odměnu!


A že bylo odměňovat se za co…! Která disciplína pro vás byla nejhorší?
Určitě sezení na mobilní toaletě, to mi ze začátku přišlo docela potupné. Nechtěl jsem ani říkat doma, že jsem něco takového podniknul. Nakonec jsem se svěřil přítelkyni i kamarádům, takže až se tento díl bude vysílat, uspořádají dokonce hromadné promítání u piva a něčeho dobrého. Jinak jsem neměl problém s ničím. Jsem rád, že jsem si nemusel rozbíjet o hlavu syrová vejce. Přece jenom, z Prahy na severní Moravu je to pár hodin cesty a neumím si představit, jak by se na ten ohromný zápach tvářili spolucestující, kteří by se mnou jeli ve vlaku.