Mandolína kapitána Corelliho

Mandolína kapitána Corelliho

O Pořadu

Je rok 1940 a na řeckém ostrově Kefalonie žije doktor Iannis se svou krásnou dcerou Pelagií, která se také chce stát lékařkou. Pelagia miluje mladého vesničana Mandrase, přestože ji otec varuje, že se k sobě nehodí. Mladíci z vesnice odcházejí do války do sousední Albánie a hlásí se i Mandras. Ještě předtím se oba mladí lidé zasnoubí…

 

Pelagia píše milému dlouhé dopisy, na které ale nikdy nedostane odpověď. Když Řekové zvítězí nad Italy v Albánii, Hitler chystá velký protiútok. Mussoliniho armáda získává kontrolu nad jihem řeckého území. Do vesnice přijíždí pluk dělostřelců, jemuž velí mladý kapitán Antonio Corelli, vynikající hráč na mandolínu a velký milovník opery. Hrdí Řekové se ale Italům, které v Albánii porazili, nechtějí vzdát, a proto je přivolána i německá posádka v čele s kapitánem Weberem.

 

Zatímco doktor Iannis dostává příkaz, aby kapitána Corelliho ubytoval ve svém domě, vrací se zraněný Mandras. Teprve teď se Pelagia dozvídá, proč na její dopisy nikdy neodpověděl: neumí totiž číst ani psát. Avšak dívčiny city se mezitím změnily: ona i Corelli se do sebe od prvního okamžiku zamilovali, přestože Pelagia se citu zprvu silně bránila. Mandras brzy nato opět odchází, tentokrát do hor k partyzánům…

 

Kapitán Corelli, jemuž se zdá, že v doktorově domě není vítán, se nakonec stěhuje jinam, ale on a Pelagia jsou k sobě neodolatelně přitahováni. Na vesnické slavnosti vidí Corelli Pelagii tančit a zcela propadne jejímu kouzlu. Skládá pro ni píseň a přede všemi ji hraje na mandolínu…

 

Pelagia nakonec přestane bojovat: Corelli je její láska, a když se jí otec ptá, jestli cítí, že ho bude milovat i tehdy, až přejde první zamilovanost, bez váhání odpoví ano. Stávají se milenci. Mezitím se Mandras opět vrací do vesnice a pochopí, že Pelagia už ho nemiluje. Chce, aby mu sjednala schůzku s Corellim, jehož žádá o zbraně, které Řekové nutně potřebují pro partyzánský osvobozenecký boj. Corelli odmítá…

 

Mezitím se situace na frontě znatelně mění: Italové kapitulují, Němci obsazují Řím. Na ostrov jsou vyslány německé jednotky, které mají Italy odzbrojit a nechat je odjet domů. Taková je oficiální verze. Corelli se ale dozví, že jsou Italové odváženi nikoli do Itálie, ale do zajateckých táborů. Tehdy se rozhodne, že se přidá na stranu partyzánů a poskytne jim vojenskou pomoc v boji proti Němcům…

 

Na ostrově vypuknou krvavé boje, do nichž zasáhnou německá letadla. Italové jsou zajati a odvezeni na odlehlé místo, kde mají být postříleni. Kapitán Weber je zděšený: až dosud považoval Corelliho za svého kamaráda a rád poslouchal jeho hru na mandolínu. Přesto ale musí přihlížet popravě svých nedávných spojenců. Corelliho vlastním tělem chrání Carlo, který to slíbil Pelagii, a tak se stane, že je kapitán jen těžce zraněn. Weber má rozkaz všechny umírající postřílet, ale přestože vidí, že Corelli žije, nenajde odvahu to v jeho případě udělat. Kapitána najde Mandras a dopraví ho k doktorovi, který ho spolu s Pelagií vyléčí. Pak mu také pomůže utéct...

 

Pelagia zůstává sama, jen s otcem a malou Lemoni, dcerkou zastřelené venkovanky… Je rok 1947 a život se vrací do starých kolejí. Pelagia ošetřuje nemocné, ale doktor ví, že stále vzpomíná na Corelliho. Napíše mu tedy dopis,  krátce předtím, než celou vesnici a část ostrova postihne velké zemětřesení…