5 hororů, které jsou tak děsivé, že je nemohli natočit v Americe!

Každé místo má svou jedinečnou atmosféru, a málokde je tak významná jako v hororech! Proto když se změní rajón a přesune se bubák mimo USA, obvykle to hodně pomáhá!

Ať vejde ten pravý

Ač se náš seznam vyhýbá remakovaným filmům (jinak bychom museli zmínit i japonský Kruh, Rec a další dílka, která jsou u nás známější v anglické verzi), v jednom případě si je nelze odpustit. Makabrózní švédská upířina Ať vejde ten pravý (v originále Låt den rätte komma in) z roku 2008, později předělaná do horší americké verze, totiž přesně popisuje důvody magie neamerických hororů. Tahle nezvykle civilní věcička, v níž se pedofilně dětská romance spojuje se sociálními motivy, by totiž v rigidní americké filmařině v podobně brutální verzi nikdy nemohla vzniknout!

Nosferatu

Na okamžik se přeneseme do historie, ale to jen kvůli další připomínce, že atmosféra umí divy! Klasické horory vděčí za velký kus svého stylu německého expresionismu z 20. a 30. let minulého století a Nosferatu je z tohoto ranku vskutku dokonalým filmem. Na dnešní vkus pomalejší nepřiznaná adaptace Drákuly si tak magicky hraje se světly a stíny, že pořádná porce záběrů působí jako nefalšované umění, které si chcete pověsit na zeď. Nosferatu si nelze představit bez temných evropských kulis, které prostě nejlíp točí sami domorodci!

Žízeň

Další upírská látka a znovu ukázka, že v posledních letech nevznikla jenom Sága Stmívání! Korejská lahůdka Žízeň (v originále Bajkwi, 2009) od Park-Chan Wooka v sobě spojuje úctu k vampírským tradicím, ale zároveň se nebojí zkoušet leccos nového. Navíc v asijských kulisách! Snímek popisuje přeměnu katolického kněze (!) v upíra, který se zároveň během problémů s transformací zabouchne do ženy svého kamaráda. Výsledkem je bizarní lovestory, která si se Stmíváním vytírá přinejmenším podpaží.

The Host

A v Asii ještě na okamžik zůstaneme. Japonci sami o sobě Godzillou vytvořili subžánr kaiju filmů (paradoxně inspirováni starším americkým King Kongem), pak však v roce 2006 světlo světa spatřil korejský Hostitel a děly se věci. Příběh o odpudivém monstru, které vzešlo z řečiště u Soulu, v sobě kombinuje horor i satiru, takže divák často neví, má-li se smát anebo bát!

Sirotčinec

I duchařiny se v poslední době dočkaly menší renesance díky snímkům Insidious nebo V zajetí démonů. Také za tyto je tak trochu zodpovědný přespolní – jejich režisér James Wan je totiž Malajsijec žijící v Austrálii. Ještě před Wanem však vznikla i solidní španělsko-mexická duchařina Sirotčinec (v originále El Orfanato, 2007), která ukázala světu, proč mohou být duchové děsiví i dnes! Když totiž pod jednu pokličku schováte nejen duše zemřelých, ale i dětské siroty, je zaděláno na parádní budoucí noční můry – přesně tak, jak to milovníci žánru mají rádi!