Piercing: Co všechno si můžete propíchnout?

Piercing vám může slušet
Piercing vám může slušet
Zdroj: mybodyhealth.net

Kroužek v propíchnutém obočí, jazyku či na břiše. Pro jedny noční můra a zbytečné zohyzďování, pro druhé prostředek sebevyjádření a okrášlení. Co je vlastně piercing a jak vznikl?

Piercing znamená propíchnutí určité části těla, do kterého se vloží šperk. Zmínky o něm se objevují už v době až 3300 let před naším letopočtem, píše o něm Bible i indické védy.

Jazyk a nos si propichovali Mayové, Aztékové i Inkové. Roztahování rtů pomocí retního talířku dodnes provádějí africké ženy z kmene Mursi z Etiopie. Náušnici v uchu měl i nejslavnější dramatik na světě, William Shakespeare.

Námořníci se zase stali obětí pověry, že propíchnutí uší zlepší zrak. Kdo by s upgradovanýma očima nechtěl uvidět Krakena či Moby Dicka?

Od 70. let 20. století se piercing objevuje v undergroundové kultuře v Americe a Evropě. Z piercingu se stala vzpoura proti konformnímu životu a punkeři v čele s kapelou Sex Pistols a Clash si začali probodávat tělo spínacími špendlíky. V 90. letech hudební skupina Aerosmith nahrála videoklip „Cryin“, kde si Alicia Silverstone propíchne pupík – a lifestyle byl na světě (mrkněte na video, čas 3.10).

Modifikace těla uchvátila společnost a dnes nikomu nepřijde divné, že se už miminům nechávají propíchnout uši, že každý z nás má nějakou část těla prošpikovanou kovem. Někteří i velmi choulostivé partie.

Piercing ucha je dnes naprosto běžný, roztažené ušní lalůčky se našly i na egyptských mumiích. Piercing se dává po celém obvodu ucha, do vnitřku i do prohlubně ušního boltce. Nejoblíbenější je dnes tzv. tragus, což je místo před uchem, které si zakrýváte, když nechcete nikoho slyšet.

Stejně obvyklé jsou dnes i piercingy nosu. U Mayů byly kosti a peří v nose znakem bohatství, v Indii se i dnes ženy vdávají s kroužkem v nose.

Pokud nechcete začít šišlat, je lepší si nedělat horizontální piercing jazyka, avšak můžete si nechat udělat svislou pecku nebo činku, na kroužku by se vám akorát zachytávala snídaně. Mírnější, i když méně viditelný je i piercing uzdičky jazyka, tedy pod jazykem. Ozdoby se strkají také do horního či dolního rtu, oblíbený je tzv. labret, jen jakási kulička nad horním rtem.

Kdo se nebojí upoutat pozornost svým obličejem, dělá si piercing jako znamínko krásy blyštící se diamantem či si propíchne okraj očního víčka, kořen nosu či tzv. bindi kovovu činkou, vypadající podobně jako tečka na čele indických žen.

Dále se dělají piercingy pupíku, které slouží jako okrasa – oproti jiným místům tento piercing skoro vůbec nebolí. Existuje i piercing bradavek či genitálií, ale také tzv. korzetové přechodné piercingy.

Pokud chcete být výstřednější, můžete si ho dát i na prsty či do nehtu, i když přitom se můžete rozloučit s jakoukoli činností rukou. S piercingem v nehtu nádobí opravdu nevydrhnete.

Mezi další způsoby patří roztahování – v Asii a Africe se roztahuje krk, u nás je nejběžnější roztahovat ušní lalůčky, ale i nos nebo rty. Mezi specifické krášlení patří i implantáty, které vypadají spíše jak z oblasti sci-fi. Zpod povrchu ruky si tak můžete nechat vystoupit oblíbené zvířátko, udělat si z rukou jezírka či si skalpovat hlavu a vložit si do ní čertovské rohy.

Jednou z metod této zábavičky je i vypalování, tzv. branding, kdy se kůže popálí, nikdy ale není jisté, jak zareaguje, takže můžete skončit i jako růžové selátko až do konce života.

Dříve se cejchování používalo na označování zločinců či otroků, dnes je to ale dobrovolná okrašlující záležitost. Na rozdíl od piercingu zanechá pálení jizvu napořád. Cejchuje se tenkými plátky rozpálenými do ruda a vzor se vypálí přiložením na kůži. Přesnější je ale elektrický nástroj, tzv. kauter, sloužící původně k vypálení cév a zastavení krvácení.

Spousta lidí dnes ale dává přednost hybridnímu umění, kdy se kombinuje tetování a piercing. Vytvářejí se tak složité obrazce, protože tělo je plátno – a kdo by ho nechtěl pokreslit?

Verča Loudová