Je větší depka Matrix, nebo Šílený Max? Vybrali jsme 5 nejděsivějších sci-fi vizí budoucnosti!

Obrázek uživatele KarelR

Budoucnost nebude černá ani růžová, ale v odstínech podivna.

Různé vize budoucnosti sice lidstvo fascinovaly už od počátku civilizace. Teprve se zrodem prvních sci-fi v 19. století se však staly futuristické prognózy i celým uměleckým směrem. Jenže psát příběhy o tom, jak je všechno sluníčkové a všichni se mají rádi, je většinou dost nuda. Brzy se tak vyvinul distingovaný žánr tzv. dystopie, v jehož rámci se snaží spisovatelé a scenáristé napsat co možná nejbrutálněji depresivní vizi zítřejších dnů. Asi nejkultovnějším tvůrcem tohoto typu je spisovatel Philip K. Dick, jehož story inspirovala i film Total Recall. Ještě než si jeho verzi z roku 1990 připomenete na vlnách Prima COOL, objevte i další děsivé představy toho, co nás snad nečeká a mine.

 

Realita je iluze: Matrix

Existuje asi málokdo, komu premiéra Matrixu v roce 1999 nevypálila mozek z hlavy. Film nejen že disponoval krutopřísnou vizí prohrané války s roboty, ale navíc nám všem vsugeroval paranoidní vizi, že možná žijeme uprostřed počítačové simulace. Vše, co známe a vidíme, může být lež...

Nejdepresivnější je přitom na celé sisyfovské myšlence simulované reality skutečnost, že statisticky vzato zřejmě v simulaci asi skutečně žijeme. Pokud totiž ve vesmíru existuje více supervyspělých civilizací, dá se předpokládat, že každá z nich disponuje celou řadou „matrixovských“ simulací podobně, jako i my dnes na počítačích simulujeme spoustu fyzikálních modelů nebo třeba videoher. Čistě matematicky je tedy daleko větší šance, že jsme z jedniček a nul, než že jsme skuteční. Pozitivní na tom všem alespoň je, že pravdu zřejmě nikdy nezjistíme. Takže nač se vlastně stresovat?

Matrix
Matrix
Zdroj: Warner Bros.

 

U konce s nádrží: Šílený Max

Celá řádka vizí světa po atomové válce sází na to, že se civilizace po nějakém období temna zase dá do rychtyku. Šílený Max ale nikoliv. I to málo z civilizace, co se zdejší různé postavy snaží oživit, je totiž znovu odporně špinavé a zkorumpované a jenom to prodlužuje celkovou agonii.

Bez fosilních paliv a se zničenými technologiemi je v nihilistickém světě Šíleného Maxe lidstvo navždy odsouzeno ke kanibalským válkám o zbytky ze starého světa, a nikdy se z tohohle průšvihu nevyhrabe. Kdyby byli zdejší obyvatelé jenom trochu při smyslech, spáchají raději masovou sebevraždu. Jenže to by pak nebyla taková zábava je pozorovat.

Šílený Max
Šílený Max
Zdroj: Warner Bros.

 

Zraďte, koho znáte: 1984

I bez umělé katastrofy nebo megaválky se ale lidé mohou dostat do pěkné šlamastyky. Film 1984 na motivy stejnojmenného románu vlastně ani není sci-fárnou. Tedy, v době svého napsání na konci 40. let jí svým způsobem byl – dnes je ale zdejší vize absolutního sledování všech občanů poněkud běžnou praxí, alespoň co se týče internetové komunikace...

Avšak již v době, kdy knihu sepsal George Orwell, se zhusta inspiroval u tehdejších poměrů v Sovětském svazu. Právě Orwell, před návštěvou komunistické země velký proponent myšlenky komunismu, zde tak tváří v tvář všudypřítomné diktatuře vystřízlivěl tak mocně, že je jeho výplod dodnes ikonou ve znázornění totalitních hrůz.

1984
1984
Zdroj: 20th Century Fox

 

Poslední zhasněte: Potomci lidí

Není třeba ani srážky s asteroidem ani šílené totality nebo třeba vzpoury strojů – katastrofa dystopie Potomci lidí je ve své jednoduchosti okouzlující: zcela stačí, když se lidstvo jednoho dne stane neplodným. S tím, jak se nejmladšími zástupci Homo sapiens stávají teenageři a lék je stále v nedohlednu, je zdejší atmosféra vskutku úctyhodným koncentrátem depky.

Vše další, co tu následuje, včetně brutální války mezi britskou vládou a imigranty prchajícími z kolabujícího zbytku planety, je vlastně jenom důsledkem ztráty naděje, že to všechno má nějaký smysl. Skoro až dokumentární autentičnost, s jakou jsou Potomci lidí natočeni, činí z filmu dokonalé pošušňání.

Potomci lidí
Potomci lidí
Zdroj: Universal pictures

 

Všechno je fantazie: Total Recall

I ty nejčernější scénáře ale blednou vedle možnosti, že se vám všechno jenom zdá. V Total Recall, jak ve verzi z roku 1990, tak i v té z roku 2013, lidstvo na jednu stranu disponuje úžasnou technologií implantování umělých vzpomínek, na druhé straně je ale rovněž jasné, že si tato technologie čas od času vybere nějakou nevinnou oběť.

Total Recall je tak svého druhu vlastně horší než Matrix – i když v obou postavy sledují nějaký typ lži, v Matrixu je ona virtuální realita alespoň nějak racionálně zdůvodněná a má nějaký důvod své existence. V případě Total Recall jde ale jenom o technickou závadu, na niž došlo, zatímco se vaše lobotomizované skutečné já z posledních sil třepe na křesle v Recallu...

Že je tenhle nápad notně matoucí, dokládá i fakt, že se hlavní herecká hvězda (Arnold) s režisérem filmu (Paul Verhoeven) vůbec neshodla, jestli se tedy Dougovi všechno zdálo, nebo byl fakticky tajným agentem. Podle Arnolda platí druhá možnost, režisér se však kloní spíše k tomu, že je celý film jenom sen...

Total Recall
Total Recall
Zdroj: TriStar

Total Recall začíná ve čtvrtek ve 22.00 na COOLu!

(lol)