7 nejsilnějších válečných dramat

Obrázek uživatele KarelR
Jestli vaše znalosti války začínají a končí u Call of Duty... zkuste filmový upgrade!
Jestli vaše znalosti války začínají a končí u Call of Duty... zkuste filmový upgrade!
Zdroj: United Artists/Universal Studios/Universal Studios

Vojna není kojná, ale jenom pár správných filmařů ji tak i vnímá.

Pro většinu filmařů je válka dobrým výchozím bodem k natočení pyrotechnických a kaskadérských orgií. Většina válečných filmů je tak plná umazané techniky, projevů plných patosu a davových scén, v nichž se pro komparzisty klátící se k zemi po "zásahu" slepým nábojem nejde daleko. Pak však existuje několik málo filmařů, kteří jdou dále než za pouhé pozlátko – snaží se řešit psychiku vojáků i civilistů během války a popsat skutečný dopad konfliktu. K úternímu dramatu Narozen 4. července jsme vybrali sedmero z nich.

Apokalypsa

A začneme pěkně zostra! Více než tříhodinová Apokalypsa sice nabídne i několik epických bitev, nejslavněji snad olbří vrtulníkový útok na vietnamskou vesnici na pobřeží, tím však zpočátku pouze klame diváka. Příběh o putování americké vojenské jednotky vietnamskou válkou jenom kvůli tomu, aby na konci své cesty zlikvidovala vzbouřeného amerického velitele, totiž disponuje velmi syrovým vykreslením mentality během války. Celá atmosféra filmu smrdí psychedelikou a zvláště v poslední třetině – zhruba od útoku rozjíveného davu vojáků na striptýz krásek z Playboye – se snímek zcela odplouží do kraje šílenství.

Apokalypsa
Zdroj: United Artists

Lovec jelenů

Z podobného těsta je i Lovec jelenů, tentokrát se však namísto putování bojištěm zaměřuje spíše na civilní život válečníků. Neznamená to, že bychom si neužili momentek z návštěvy Vietnamu – právě naopak, nejslavnější scénou filmu je krutá (ač mimochodem zcela smyšlená) scéna, v níž jsou američtí váleční zajatci svými trýzniteli donuceni hrát Ruskou ruletu. Dlouhé scény z úvodu i závěru se ale soustřeďují na proměnu vojáků z původní veselé partičky civilů na sebevražedné trosky zmáhané posttraumatickým stresem, což by bez ukázek jejich civilního života stěží fungovalo, a podobný epilog by notně zhoršil chuť z většiny válečných spektáklů…

Film si zaslouží plus i za to, že byť se soustřeďuje výhradně na americký pohled na konflikt, jeho protagonisté jsou ve skutečnosti členové americké komunity ruských imigrantů. Nejenže je bizarní sledovat amerického velehrdinu s ruským příjmením, ale úvodní "chlastací" scéna, oslavující odjezd vojáků, díky tomu působí tak trochu jako amerikanizované Hoří, má panenko.

Lovec jelenů
Zdroj: Universal Studios

Olověná vesta

A rovněž náš třetí film, opět zabřednutý ve Vietnamu, zaslouží pochvalu hlavně za nebojové scény. Olověná vesta od Stanleyho Kubricka se proslavila především svou první polovinou, zasazenou do výcvikových kasáren. Vymývárna, která pro jednoho z rekrutů a seržantů skončí neslavně, je dodnes kultovním vykreslením ne-úplně-košer zacházení s odvedenci. Není přitom náhoda, že mezi nejkultovnější válečné filmy patří ty z Vietnamu – právě po zdejší intervenci si Amerika, potažmo Západ, do té doby (co se týče válčení) stále opilý spravedlivým vítězstvím, znovu uvědomil krutosti vojenského tažení. Nebylo to však poprvé, ale ani naposledy, kdy nějaká válka dala vzniknout solidnímu válečného filmu.

Olověná vesta
Zdroj: Warner Bros.

Válečníci

Ne každý posttraumatický stres musí být následkem přinucení člověka ke střílení do jiných lidí – občas tomu může být právě naopak, jak ukazuje televizní filmová minisérie Válečníci (1999), která popisovala trampoty modrých přileb, které se v rámci mise UNPROFOR v roce 1992 snažily zachovat klid ve válkou rozervané Jugoslávii. Jasně, Válečníci mají pekelně malý rozpočet a režijně kvůli tomu působí tak trochu jako temnější díl Chlapců a chlapů. Většina „akční“ stopáže se omezuje na manévry obrněných transportérů zbořenými východoevropskými vesnicemi.

Frustrace ve Válečnících ale i proto povětšinou pramení z toho, že hlavní hrdinové musejí pozorovat páchané válečné zločiny, leč kvůli svým jasným rozkazům s tím nemohou nic dělat. Nesmějí zasáhnout, mají držet pozice. Navíc jsou v cizí zemi zoufale přečísleni různými bojůvkami. I Válečníci navíc mají epilog v civilu, který je ve své klidnosti možná ještě temnější než hysterický Lovec jelenů. Posuďte výsledek: kde většina televizních filmů trhá rekordy v mizérii, ironicky pojmenovaní Válečníci mají na ČSFD enormních 92 % a na zahraniční filmové databázi IMDB rovněž slušivých 8,1 bodů z deseti!

Válečníci
Zdroj: BBC

Mariňák

Stejného ražení moderního protiválečného filmu je i Mariňák. Jeho veškerá pointa by se dala shrnout do věty „válka je nuda, která leze na palici“. Z filmové logiky se totiž většina válečných snímků soustřeďuje na vykreslení nějaké konkrétní bitvy – jenže ve skutečnosti číhá riziko i „mimo službu“. Válka je mnohdy popisována jako "dlouhé období nudy, občas proseknuté krátkým okamžikem akce". Mariňák je dost možná první film, který se namísto na akci soustřeďuje právě na nudu. Neznamená to však, že je nuda i film samotný – naopak, se svými epizodami, jak se zabavit v táboře uprostřed pouště a snahou zastřelit si alespoň jednoho Iráčana, Mariňák funguje skoro jako černohumorný sitcom! Díky tomu je Mariňák unikátním „protiválečným“ filmem, který často adorují jak pacifisté, tak i vojáci samotní. Pro první je to důkaz, jak nelidský je svět tam venku, pro druhé jde o vcelku výstižné popsání jejich pracovní doby.

Mariňák
Zdroj: Universal Studios

Stezky slávy

Před vietnamskou válkou byly protiválečné filmy k vidění podstatně méně. Výjimkou z pravidla byly příběhy zasazené do první světové války a Stezky slávy jsou dost možná nejlepším z nich. Zápletka začne špatně připraveným útokem na nepřátelské zákopy, který byl již od počátku odsouzený k neúspěchu – a nadřízení to moc dobře věděli. Ve snaze zamaskovat vinu je trojice vlastních vojáků obviněna ze zrady a zbabělosti, přičemž zbytek filmu je de facto polním procesem s nebožáky. Trestem je samozřejmě smrt. A jak se dá očekávat z daného tématu, happy endem to celé skončí jen těžko…

Stezky slávy
Zdroj: United Artists

Narozen 4. července

Nakonec však platí, že Vietnam je co do kritiky války rozhodně konfliktem, který inspiroval nejvíce filmařů. Dokazuje to i náš úterní opus Narozen 4. července od Olivera Stonea, rovněž režiséra Čety, ve kterém vám Tom Cruise předvede, že umí hrát lépe, než vás kdy napadlo.

V Narozen 4. července se setkáváme s Ronem Kovicem, mladíkem, který se nadšeně hrnul do Vietnamu. Zpátky se ale vrátil na vozíku a stal se s něj učebnicový odpůrce válečných konfliktů, na kterém Stone důkladně předvádí, co s člověkem udělá pobyt ve válečném pekle a následný návrat domů.

Ano, celé je to velmi důsledná protiválečná agitka, která se nebojí hrábnout ani do politiky. Stone si ale odnesl Oscara za režii a Cruise nafasoval alespoň nominaci, takže byla posvěcena i samotnou Akademií. Zajímá vás, jak depresivní roli Cruise zvládne. Není nic snazšího, než pro jednou zůstat vzhůru o něco déle...

Narozen 4. července
Zdroj: Universal Studios

Snímek Narozen 4. července běží na COOLu v úterý 7. dubna ve 22.35.

Máte nějaký oblíbený válečný film? Podělte se o svůj tip v diskuzi!

(lol)