5 věcí, jimiž vám čínská mytologie vyrazí dech!

Čínský drak
Čínský drak
Zdroj: picstopin.com

V sobotu od 20.00 se na COOLu chystá kung-fu akčňák jménem Syn draka, připravte se tak na starou dobrou asijskou mlátičku s pár pikantními šokantnostmi made in China!

COOL vám zítra večer po osmé naservíruje hustokruťárnu Syn draka. Ačkoliv sice vychází z příběhů Tisíce a jedné noci, filmaři ji nečekaně přesadili do čínských kulis. Těšit se tak můžete na draky a mano-a-mano ruční bitky!


Téhle exotice vás však nevystavíme nepřipravené! Abyste věděli, do čeho půjdete, můžete probrouzdat patero zajímavostí o čínské mytologii a kultuře, no prostě o tom, proč mají východňáci takovou úchylku na draky a kung-fu souboje!

 

1) Hodný dráček

Každé malé dítě dnes už ví, že zatímco na Západě je drak považován spíše za bojechtivé monstrum, čínské mýty se na tuhle potvoru dívají mnohem shovívavěji. Drak je tu symbolem síly, moci, dokonce i štěstí. Drak byl ztotožňován s přírodními živly, chápán jako vládce vodních toků (které byly samy o sobě životodárné). Později se možná i z těchto důvodů stal symbolem imperiální moci a první čínští císaři z doby 6. století před naším letopočtem byli považováni za potomky draků. 

Syn draka, Foto:

Není přitom jasné, odkud se tenhle odlišný pohled na mytické zvíře vzal – nejstarší zobrazení draka sahá 7 tisíc let zpátky do historie, čili do doby dva tisíce let před stavbou egyptských pyramid. Obecně se pouze předpokládá, že kultu draka mohly napomoct dávno nalezené dinosauří kosti…

2) Nebe jako úřad

Pro ateisty a milovníky Kafkova Procesu je tradiční starověké čínské náboženství jako dělané. V jeho vizi je totiž posmrtný život podobný spíše operacím berního (nebo kteréhokoliv jiného obskurně komplikovaného) úřadu. Umřeli jste? Připravte se na papírování!

Obraz pramení už jen z toho, že císař (prototypálně Nefritový císař Jü-chuang) je zde zároveň bohem. Následně je tedy i posmrtný život chápán jako cosi v moci imperiálních úředníků, ministerstev a dalších byrokratických organizací, tedy tak, jak tomu bylo v pozemském životě. Třešničkou na dortu je, že celý císařův štáb se stal sérií dalších, menších bohů. Císařův osobní kuchař je bůh kuchyně, císařovi strážci se stali bohy bran a podobně.

3) Čína jako pupek světa?

Sobota 4. 10. 2013
20.00 Syn draka 1/2
22.05 Syn draka 2/2
Po odvysílání na PrimaPLAY
Zaběhnuté klišé o Číně mluví jako o „Říši středu“. To je další pojem, při kterém Evropanům vstávají vlasy hrůzou na hlavě nad egocentričností východního národa. Jenom to dokládá fakt, že Čína má patero světových stran – přičemž tou pátou je právě střed.

Pojem „Říše středu“ je však pouze označením pro „ústřední státy“ – v kontrastu s „barbarskými“ územími mimo vlády dynastií. Své „Říše středu“ ostatně měl i Egypt nebo Indie. Chápání sebe jako pupku světa bylo moderní už v antice…

Syn draka - upoutávka 30s

Syn draka - upoutávka 30s

4) Jin a jang není dobro a zlo

Čínský symbol rovnováhy jin a jang platí za podobnou stálici jako draci – i on je ostatně starý jako hnědé uhlí, jeho původ je obecně odhadován do třetího století před naším letopočtem; tou dobou Hannibal šmatlal přes Alpy, aby dobyl Řím!

Každý ten kulatý nesmysl se „sinusoidou“ zná, často je ovšem chápán jako taková variace na Světlou a Temnou stranu Síly na způsob Hvězdných válek – tedy světlé dobro vs. tmavé zlo. Jin a jang skutečně může symbolizovat skoro všechno na zeměkouli od střídání dne a noci až po vztah muže a ženy – dobro proti zlu mezi ně však nepatří. Pointou jin a jang totiž je, že oba protiklady jsou propojeny a závislé jeden na druhém, nikoliv navzájem se rušící.

Syn draka
Syn draka

5) Šaolin není žádná novota

Tradiční náboženství bylo později doplněno o konfucianismus a z něho vycházející taoismus, které se časem z filozofických směrů přelily mnohem silněji do víry. Čínu však měl čekat ještě jeden kulturní převrat – příchod buddhismu. A právě s ním se do „Říše středu“ dostal symbol umění boje beze zbraně kung-fu!

Buddhistický klášter/chrám Šaolin ve své kung-fu podobě de facto vznikl během 6. století po cestě indického prince Bódhidharmy do Číny, který tam chtěl rozšířit buddhismus.

Když prý chatrné šaolinské mnichy spatřil, jal se je učit tělesným cvikům pro zlepšení kondičky – a využil k tomu zřejmě indické bojové umění kalaripajattu (které bylo možná ovlivněno starořeckými zápasy pankration). Už v době, kdy Evropa zažívala nejtužší středověk, tak byl dokonán obraz Číny jako říše plné obrazů draků, bojujících mnichů a tlachů ohledně jin a jang.

(lol)